V zahradě Eden Adam slyšel Boží hlas, když k němu Bůh mluvil. Později Job, také slyšel Boží hlas a Abrahám také. Abrahám i Lot dokonce hovořili s Božími anděly, které viděli.
A všichni Hebrejští proroci slyšeli Boží hlas, nebo měli prorocké dny, ale mohl to být i hlas archanděla Michaela, který byl Božím, neboli Jehovovým mluvčím.
Kromě toho Bůh v každé době využíval ještě jeden způsob v komunikaci s lidmi. Byly to sny.
Ale tento komunikační fenomém využíval ve velkém i Satan.
Když byl na zemi Ježíš, tak k němu jeho Otec osobně hovořil a někdy dokonce tak, že to slyšeli i jiní lidé. A Ježíš, jako Boží mluvčí vykonával zázraky a vyučoval.
A pak došlo k zásadní změně.
Ježíš nás na to upozornil slovy.
Až odejdu k Otci, tak vám Otec pošle jiného pomocníka, „Ducha pravdy“, ten vám připomene vše, co jsem vás učil.
Je zajímavé také to, že sny zůstaly, ale člověk těžko pozná, kdo se za nimi skrývá. Pokud máš prorocké sny, nebo máš dar mluvit jazyky, a nebo léčit, tak buď obezřetný.
Ježíš se svými učedníky hovořil tři roky. Byla to záplava informací, kterým jeho učedníci mnohdy nerozuměli, nebo je zapomněli.
Ježíš se tím netrápil, protože věděl. Ano věděl, že ty informace, která už zdánlivě zapomněli, nebo jim nerozuměli, jsou nahrány v jejich hlavách na obrazném disku. A také věděl, že až na ně Bůh vylije svého svatého ducha, tak si na všechno vzpomenou a pochopí.
A tak to funguje až dodnes.
Pro vaše pochopení vám to vysvětlím, jak to probíhá u mne.
Tak za prvé: Aby něco mohlo probíhat, tak musíte mít důvěrný vztah s Bohem Jehovou.
Za druhé: Musíte mít v hlavě mnoho informací a zážitků, ne piliny.
Za třetí: Na Bohu si nemůžete nic vynutit, on je ten, kdo určuje pravidla a „rozdává karty“.
A jak to probíhá???
Já řeším nějaký problém, s nímž si nevím rady, a tak se obrátím k Bohu o pomoc. Mám v tom jistý systém, o kterém často píši ve svém vyprávění. Čtěte pořádně, abyste jej pochopili a mohli to využít.
A nyní k věci.
V pátek jsem si četl denní text. Bylo to o tom, že bychom měli Boha velice chválit a uctíval.
Já nevím proč, ale mně to připadalo přitažené za vlasy. V duchu si říkám, k čemu je to pro Boha dobré. To lidé mají tendence a touhy, aby je někdo stále chválil. Někteří se i blahem pomočí, když je šéf pochválí A jiní jsou pro to, aby byli chváleni schopni i vraždit. Bible o tom říká, „z prospěchu obdivují osobnosti“.
Pak jsem to vypustil z hlavy a jedu na chalupu. V jednom kopci se vleču, protože vezu tunu krmiv a tak mi do hlavy opět vlezl ten denní text.
Uvažuji, Bůh přeci nepotřebuje, abychom jej chválili a uctívali. To musí mít hlubší význam.
A najednou mně předjíždí osobní automobil a na zadním skle má velký nápis „převoz krve“.
A v tu chvíli na mně začal působit svatý duch.
Jako by někdo píchl klacíkem do vosího hnízda a rozzuřené vosy vylétly ven. V hlavě se mi začaly rojit myšlenky.
Tak tu bylo uctívání Boha, krev, Mauglí a další a další.
Dokázali byste z toho sestavit smysluplnou povídku, která má hlavu a patu. Je pravdivá a podnětná. Také povzbudivá a poučná???
Já tedy ne, ale pro Boha je možné všechno.
Pak pracuji na chalupě a vosy se stále rojí a já nevím, jak to sestavit. A tak opět před spaním prosím Jehovu o moudrost se shora, aby si s tím problémem poradil.
A neděli už mám jasno a v pondělí to napíšu, ale i k tomu potřebuji svatého ducha, abych to nezpackal. A tady je výsledek.
Bůh považuje krev za svatou. Je symbolem života a židé jí nesměli jíst. Jediné používání zvířecí krve bylo při obětech, které vedli k usmíření hříchů a tak žili v klidu v jednotě se svým Bohem Jahvem.
Úmyslné prolití lidské krve, to znamená, člověka z jejich národa, se trestalo smrtí.
V lidském pojetí krev není voda. To zdůrazňuje, že rodina, nebo národ, kterého jsem součástí, je víc než jiní lidé, rasy nebo národy. Tento postoj vytváří lidskou džungli plnou násilí, nacionalizmu a válek.
Nevím, zda byl Rudyard Kipling křesťan, nebo dokonce prorok, ale jeho knihu Džunglí, mi svatý duch v mozku postavil do popředí, jako nosnou myšlenku tohoto mého zamyšlení.
Jeho kniha začíná tím, že tygr Šer chám loví člověka. Ale přepočítal se, protože snadný lov se mu vymstil. Lidského mláděte se ujala vlčí smečka a tak chromý tygr odtáhl s nepořízenou.
Jeho biblický protějšek Satan se také snažil dvouletého Ježíše zabít, ale bez úspěchu. Chlapec potom rostl a získával si přátele s různých zvířat, která v té džungli žila.
Používal k tomu zajímavé zaklínadlo, které znělo: „Jsme jedné krve, ty i já.“
Tak se zvířata v celé džungli stala jeho pokrevními bratry. Tedy až na Šer Chána, opice a smečku rudých psů.
To se velmi podobá tomu, co se dnes děje v lidské džungli.
Ježíš Kristus s pomocí andělů a lidí po celém světě dnes provolávají: „Jsme jedné krve, neboli jsme jednou rodinou“. Uctívejme a chvalme společně našeho stvořitele a Otce Pana Jehovu a budeme všichni šťastní.
A světe div se, ono to funguje.
Lidé ze všech národů, ras a jazyků, navíc tak povahově odlišní, jako zvířata v džungli, zahodili za hlavu to lidské rčení, že krev není voda. Stali se členy jedné nadnárodní rodiny a již nebojují.
To je skutečný zázrak. Je to proto, že jsou jedné krve, ano já a co ty???
A z té zvířecí džungle plyne jedno ponaučení. Tygr Satan a rudí psy, byli nakonec lidským mládětem a jeho smečkou, dnes andělů, zabiti. Lidé, kteří se jim rovnají, to mají jisté.
A ty opice, kteří si myslí, že svědkové Jehovovi, jen blouzní, tak ti mají ještě šanci změnit svůj postoj.
Tak naslouchej, slyšíš, celým světem zní: „Jsme jedné krve Ty i já“.
Jednou a ta doba je již velmi blízko, se to stane skutečností.