Z Bible jasně vyplývá pravda. I kdybych vlastnil celý svět, tak bych si za to nekoupil ani jeden den života. Já občas žertuji, a když vidím nějakého mladíka, tak mu říkám, uděláme obchod. Já ti dám milión a ty mi dáš deset roků života. Ale zatím jsem neuspěl, protože to nebyli Svědkové Jehovovi.
Ti jsou zcela jiní. Já obchoduji s jednou firmou z Prahy, která jich dost zaměstnává. Dělám jim radost tím, že jim, pokud to je možné, koupím nějaké koláčky. Oni mají radost, ale já už ne. Chtěl jsem jednou jistou protislužbu. Ptám se jich, „máte mně rádi“? Že prý jako sami sebe. A tak se ptám dále, a byli byste ochotni za mne zemřít??? Že prý jasně, že ano. A tak jsem vznesl svůj požadavek, který by mně velice usnadnil práci, tak jsem najednou slyšel tisíc hloupých výmluv.
To mně tak vybočilo, že si říkám, „už s vámi obchodovat nebudu, protože vidím jen pokrytectví a faleš.“ Ale pak mi to nedalo a říkám si, udělám ještě jeden pokus.
Ve čtvrtek odpoledne, mi syn naložil asi tunu zboží, protože jsem v pátek chtěl jet do Prahy. Když bylo auto naložené, tak jsem si všiml, že mám píchlou jednu zadní pneumatiku. Co nyní mám dělat.
Vzal jsem mobil a zavolal místnímu automechanikovi. Vylíčil jsem mu situaci a on mi říká. Sice už mám v sobě dvě piva, ale pro tebe, můj bratře, to rád udělám. On není svědkem Jehovovým, ale je to opilec, děvkař a antikrist. „Bratře“ mi říká z recese, a proto, že mně má rád. Za deset minut byl tu a píchlou gumu vyměnil. Já si v duchu říkám, co mně v té Praze asi čeká, když to tak pěkně začíná???
A bylo. Všichni mně radostně vítali a očekávali koláčky. Ale já žádné neměl a to jsem neměl dělat.
Dám na váhu jisté zboží a drahý bratr je začal třídit. Já mu říkám, tím se nezdržuj, nám to vytříbené přesně podle vašich požadavků. Prý to už neplatí, protože šéf udělal s katolickými bratry z Polska dobrý obchod, při kterém přišel o pár milionů, takže se to nyní třídí jinak, aby se ta ztráta uhradila. No koukal jsem se jako vyoraná myš, ale co dělat. Nakonec jsem přišel asi o pět tisíc korun. Nahlas jsem protestoval, zvláště když to vytříbené zboží skončilo ve stejném pytli. A prý, že to je moje chyba, protože jsem si měl na internetu zjistit nové podmínky. Já jsem argumentoval tím, že ta změna přišla asi před týdnem, ale já to zboží shromažďuji rok, takže jsem s tím už nic nemohl udělat. Navíc jim po pravdě říkám, všechny slušné firmy, se kterými obchoduji a které se neschovávají za Jehovu, to dělají tak, že pokud se ceny mají změnit, tak to dopředu avizují, aby zákazník mohl zboží, do kterého investoval peníze včas a beze ztrát prodat. Ale u nich to tak neplatí a hotovo. Moje námitky, že jsem sedmdesátiletý stařec a jejich bratr, který se stará o nemocnou manželku a dva nezaopatřené syny, padly do bláta. Nepomohlo ani to, že pět tisíc je pro mne půl měsíční plat.
A tak si říkám, „Ježíše Jidáš prodal za třicet stříbrných. Jakou mám u Svědků Jehovových cenu já? A jakou cenu máte vy, kteří jste v jiném náboženství, nebo dokonce nedejbůh ateisté, fuj???“