Konečně nadešla ta radostná chvíle a jel jsem do Karlových varů na psychologické vyšetření. Vzal jsem sebou i manželku, protože si v duchu říkám, „cos mi navařila, tak si to také sežer“.
Sedli jsme si do čekárny před dveře se správným číslem. Po nějaké době vyšla stará, obtloustlá babice v hadrech, které byly moderní asi před šedesáti lety. Mysleli jsme, že to je uklízečka, ale žel byla to paní doktorka.
Po chvíli přinesla stejně staré formuláře. Byly to čtyři dvojlisty. A prý abych to vyplnil.
Já na to kouknu a vidím, že jsem se posunul v čase o padesát let nazpátek. Stejné formuláře jsem kdysi na policii vyplňoval častokrát.
Začínaly vždy stejně a to otázkou: „Vaše matka za svobodna“?? Poprvé jsem s tím měl velký problém, ale časem jsem si zvykl. Tato počáteční otázka byla psychologická pomůcka, jak odsouzeného rozhodit. Já formuláře okamžitě předal manželce, aby si s tím poradila. Trápila se s tím asi půl hodiny. Pak vylezla babice a dala mi jasně najevo, že se jí moje chování nelíbí, ale nenechal jsem se tou jejich psychologickou fintou rozhodit. Pak nás oba pozvala dál a hledala způsob, jak mně dostat do kolen. Její první otázka byla, kolik jste měl v životě žen. A já jí říkám, jen dvě. První manželku a nyní svou druhou manželku. Obě se na mně dívali s nevolí. Manželka asi proto, že lžu a ta babice, nevím proč. Pak mou ženu poslala za dveře a říká mi, to by mně zajímalo, kde jste ulovil takovou pěknou ženu. Já to přešel bez odpovědi, pouze si v duchu říkám, jestli ta babice není nakonec na holky.
A pak to spustila. Desítky textů, které byly stále složitější. Po dvou hodinách jsem toho měl plný kecky. Navíc bylo před obědem a tak na mně tlačila, abych moc nepřemýšlel a rychle něco zakroužkoval. Ale já jsem byl ve škole vždy pečlivý a tak jsem tu babici přiváděl do varu. Nejvíce jsem jí dostal v matematice. Říká mi, tedy pane, to bych nedala, no to jste opravdu dobrej. A já na to, mě to nepřekvapuje, já byl matice vždy jedničkou.
Na závěr našeho sezení otevřela mou knihu a chvíli si v ní četla. Pak jí zavřela a říká: „Rozhodně je to mnohem lepší, než co napsal náš bývalý president pan Havel“.
Za dva dny si pozvala mou ženu, aby si přijela pro výsledky. A tam stálo černé na bílém, že jsem inteligenčně ve vyšším nadprůměru a zvláště v matematice, jsem si, i po požívání velkého množství alkoholu a dokonce i po třech mozkových příhodách, uchoval neobvyklou schopnost. Dále, že jsem pohodář se smyslem pro empatii. V tom měla pravdu, protože pokud se jako svědkové sejdeme na sjezdu a je nás tam deset tisíc, tak při emotivních scénkách slzí jen tři blbci. To jsem já, můj tchán a má manželka. Ostatní jsou v pohodě. Ale jinak samé degenerativní vlastnosti, jako jsou bludy a zájmy o duchovní věci.
Co také čekat od člověka, který je zarytým evolucionistou a komunistou. Je to stejné, jako by vidoucí člověk vyprávěl slepcům o tom, co vidí. Pro takové lidi a dokonce i pro mnohé věřící, je duchovní zrak něco nenormálního, nemorálního a nebezpečného, zvláště pak u člověka, který je trochu myšlenkově na výši. Dle jejích odborných dedukcí mi mrtvička biologicky a nenávratně poškodila mozek. Už jsem o tom psal v jiné povídce. To poškození se týká toho, že jsem v sexuálních otázkách omládl o čtyřicet let. Jiní by za to dali i milion dolarů a já to mám zadarmo. Jenomže, mi to je platné asi tak, jako mrtvému župan. Žena je z toho nešťastná, utíká z domu a toulá se ulicemi města.
Dále se mi daleko více otevřel duchovní zrak, takže opravdu vidím věci, které zdravý mozek nevnímá, protože je slepý.
Já se s tím potýkám už čtyřicet let a to dokonce i u svědků Jehovových. To je pro mne překvapení, protože bych to u těchto silně věřících lidí, nečekal.
Žít mezi nimi a být inteligenčně nadprůměrný, je u nich podezřelé. Ale být více než nadprůměrným, je zločin. A pokud k tomu člověk má, i nedej bože, duchovní sny, které mají hlavu a patu, a které se pak plní, tak jste pod vlivem Satana a démonů a to je váš konec. Je to hrozné, ale nic zvláštního. Stačí se podívat do Bible a tam zjistíte, že takový lidé skončili často na hranici a to i v případě, že se prokázalo, že ten zločinec byl nakonec Božím prorokem. Pak mu vystavěli pěkný náhrobek a jeho proroctví zařadili do Bible. Ještě štěstí, že se Ježíš Kristus už nevrátí v těle, protože by si tu užil.