Je skoro jaro a my se chystáme, že pojedeme na sjezd do Prahy Stodůlek. Těsně před tím jsem zažil velice nemilou věc, když jsem nachytal jednoho svého duchovního bratra u jeho kanceláře, kde se šmajchtloval s jednou mladou, sice krásnou, ale hloupou sestrou. Viz povídka „Všetečný pes“.
Naše skupina měla sjezd v neděli. Navrhl jsem manželce, že by mi z praktických důvodů vyhovovalo jet na sjezd s jinou skupinou a to v sobotu. Žena to nejdříve rezolutně zavrhla, ale pak přišla s tím, že je to dobrý nápad. A tak bylo rozhodnuto. Ale ukázalo se, že to dobrý nápad nebyl, ale bylo to vedení od Boha. Přijedeme do Stodůlek a hledáme místo k sezení. Pak žena říká, „sedneme si tam, tak proč ne“. Prodírám se na určené místo a hned na druhém sedátku sedí pohledná asi pětačtyřicetiletá žena. Já jí podám ruku a představím se. Ona mi říká ahoj, já jsem ta a ta a pocházím z Moravy a nyní jsem v tom a tom sboru. Já jí říkám, ve vašem sboru by měl být „všetečný pes“. A ona říká, ano to je můj zeť a je na pódiu, protože dnes má tu přednost, že bude uvádět program. Otočím se a podívám se na pódium a skutečně, je tam. Začal jsem tušit nějakou čertovinu, ale už se nedalo nic dělat. Takže jsem se mohl seznámit s celou jeho rodinou. Po levici seděla jeho tchýně s tchánem, kterému jsem nevědomky adresoval moje emaily se psem. A vlevo podemnou, seděla pošetilova manželka, se dvěma chlapci ve věku šesti a pěti let. Byla docela strhaná a unavená s kruhy pod očima. Samotný pošetilec byl v pohodě. Samý úsměv a pohoda. Když si splnil svou úlohu, tak přišel a podal mi ruku s pozdravem „ahoj Jiříku“. Mně z něho bylo na blití. Celý ten den, co jsem mezi nimi seděl, jsem citově velice trpěl. Jako bych to byl já, kdo je viníkem a komu žena nasadila parohy. V životě jsem se tak mizerně necítil a nevěděl jsem, co se se mnou děje.
A aby toho nebylo dost, tak pode mnou byla prázdná místa, ale v další řadě seděl jeden bratr s manželkou, se kterými se známe už asi dvacet let. A u nich se odehrávalo drama.
Jemu už bude také sedmdesát let, ale velice omládl, ne po mrtvici jako já, ale tak, že mu vyměnili skoro všechny klouby v těle. Vedle něj seděla asi osmnáctiletá slečna. Byla štíhlá, v porovnání s jeho manželkou, tak měla zadek s bídou poloviční. Dále měla takový liščí obličej. Rty namalované na rudo a když se smála, tak velice zvedala hodní ret, takže byly vidět krásné zuby, ale také celé dásně. Mně je takový úsměv, nevím proč nepříjemný. Ale bratrovi naopak. Neposlouchal program, ale lovil tu lištičku. To vše opravdu nebyla náhoda, ale vyšší vedení s jistým cílem, který mi unikal.
„Pošetilý pes“ to také mohl sledovat.
O přestávce nahlas říkám tomu omlazenému starci, „co to tu vyvádíš“. Jeho manželku to velice pobavilo a vyprskla smíchem a říká mi, „já mu také říkám, aby jí nechal na pokoji“. Pak jeho žena šla na toaletu a on zůstal chvíli bez dozoru. Kolem šla asi dvacetiletá slečna a on vyskočil a snažil se jí obejmout a políbit, ale ona jej odstrčila a šla si po svých. Já mu říkám, „co tady vyvádíš“. On se otočil a s vážnou tváří se mně ptá, jestli vím, který pokyn nám Jehova dal. Že prý si máme navzájem projevovat upřímnou a nepokryteckou náklonnost, a on to dělá.
Netuším, co z toho vyvodil pošetilý pes, protože to vše sledoval. Asi souhlasil s bratrem, zatímco já jsem ten, který jim to závidí a nepřeje. To stejné tvrdí i moje manželka. Asi mají pravdu.
Já z toho byl úplně vedle a v duchu se modlím. „Pane Jehovo, co se to tu děje, já si připadám jako ve středověku v sektě Adamitů, které nakonec jistý kněz, Prokop Holý nechal zmasakrovat“.
Pak se obrátím na Ježíše a říkám, „Pane Ježíši, ty jsi Boží mluvčí, tak mi prosím vysvětli, co má tvůj otec a náš Bůh za lubem, když to všechno tak zázračně zinscenoval, proč já trpím, ačkoliv jsem udělal jen to, co od lidí vyžaduje. Provinilci jsou v pohodě a já trpím, já si dobře všiml toho zlého pohledu, který mi adresovala zmanipulovaná manželka toho všetečky.
A už cítím, že mi telepaticky odpovídá.
„Netrpíš jenom ty, ale daleko více trpí otec té postižené dcery. A i když se pošetilec nepřizná, bude trpět ještě více, protože si uvědomuje, co to má za zetě. Ty jsi udělal dobře, že jsi věc oznámil, protože má možnost činit pokání. Také nyní můžeš pochopit, proč mnozí svědkové jsou dobrými přáteli, ačkoli ty víš, že jsou lháři. Láska je sice velkým poutem, ale daleko větším poutem je společný a utajovaný hřích.
Ale hlavní důvod, proč ti to Jehova takto odhalil, jsi ty sám“.
„Proč já?“ no to už se doopravdy zlobím.
„Právě proto, abys pochopil, jak se cítí můj otec a nevinní rodinní příslušníci, když jejich příbuzný propadne chtíči“.
„Ruku na srdce můj synu, není to tak, že tvá manželka s tebou trpí a ty pak v mysli plánuješ, že se jí pomstíš a důkladně jí zahanbíš? Tady ti Bůh preventivně pomáhá, abys jsi své myšlenky změnil“.
„Musím uznat, že máš pravdu a velice ti za to děkuji, Amen“.