V Bibli je pravdivý příběh prvního Izraelského krále Saula.
Zpočátku to byl pokorný a slušný mladý muž. Byl tak pokorný, že jej Bůh Jahve pomazal za krále a to bylo zcela nečekané, protože Jahve stanovil, že Izraelský král bude z kmene Juda, zatímco Saul byl z kmene Benjamín. Zkrátka Saul musel být v dobrých vlastnostech mezi Židy výjimečný.
Časem se však na něm splnilo pravidlo, které říká, že moc kazí a absolutní moc kazí absolutně.
To se projevilo v docela banální věci.
Jahve jej poslal, aby zničil národ Amaleka, protože v době, kdy Izrael putoval z Egypta, tak vojensky napadli zadní voj a zahubili mnohé nemocné a unavené, kteří se v tom voji vlekli.
Saul dostal úkol, který říkal, že nemá nechat naživu nic. To je, ani z lidí, natož ze zvířat. Saul však ponechal na živu jejich krále Agaga a nejlepší zvířata.
Navíc nepočkal na proroka Samuela. A když viděl, že se opozdil, tak obětoval Jehvemu sám. To vedlo k jeho zavržení, ale králem byl ještě asi třicet pět let, a páchal jedno svinstvo za druhým.
Později byl za krále pomazán David, ale musel mnoho let čekat v exilu. A lidé se rozdělili. Ti co měli rádi klid, tak ti držely ústa a byli se Saulem, ale ti odvážnější, kteří milovali Jahveho, trpěli s Davidem.
Podobné to bylo v I. století.
Ti co chtěli mít klid, drželi ústa na uzdě, ale ti kteří milovali Boha a spravedlnost, přijali nové učení a stali se následovníky Krista. To však bylo spojené s velkými problémy.
Nakonec to Jahve vyřešil a křesťané přežili zničení Jeruzaléma i židovského systému, zatímco ti němí si později dost hlasitě a v bolestech zakřičeli na římských křížích.
Přečtěte si prosím knihu „Židovská válka“ od Josefa Flávia.
Pak běžel čas a Kristus se ne a ne znovu vrátit. To vedlo k tomu, že se křesťané zvrhli a byli nakonec mnohem horší než Saul.
A opět, ti zaslepení, nebo vychytralí drželi pysk, ale ti kteří milovali pravdu, Boha a Ježíše, se od katolické církve odtrhli a velice trpěli, protože byli pronásledováni, ale měli Boží schválení.
V čem je problém dnes a jak se z těchto událostí poučit?
Prorok Habakuk pod inspirací v druhé kapitole a třetím verši říká:“Vidění se totiž uskuteční ve stanoveném čase, spěchá ke svému splnění a nezklame. I kdyby se zdrželo, stále ho očekávej! Určitě se splní, neopozdí se“!
Pochopili jste???
Nám lidem, se může zdát, že některá proroctví nenastanou, nebo si je chybně vykládáme, ale je to lidský a často tragický omyl.
Na konci 19 století nastal velký boom, protože vzniklo mnoho nových církví. Ve všech je něco dobrého, ale která z těch mnoha církví má Boží požehnání???
Ta církev, která je Ježíšem vedena musí splňovat jistá kritéria.
Musí pochopit základní pravdy Bible.
Mezi ně patří to, že Bůh a Ježíš, jsou dvě oddělené osoby. Bůh je Otec a Ježíš je Syn, který jej poslouchá. A také musí pochopit a uskutečnit Boží záměr se zemí a lidstvem. Ten je zapsán v I. knize Mojžíšově ve 3 kapitole a verši 15.
Dnes to znamená oznamovat po celém světě, že Ježíš má odstranit z vedoucí pozice lidstva Satana a „člověka nezákonnosti“. Převzít nad lidstvem vedení a dovést ho k tělesné a duchovní dokonalosti. Toto nově uspořádání neznamená konec světa, ale vytvoření nového správního systému, který se jmenuje „Mesiášské Království“.
To je hlavní důvod, proč Ježíš zemřel obětní smrtí. Nebylo to proto, abychom si jen věčně žili v ráji, ale důvodů je víc a jsou mnohem důležitější, než my lidé.
Nechci v této věci nikoho soudit, ani snižovat, ale je jen jedno náboženství, které to důsledně plní.
Také mají své mouchy a to velmi vážné, ale Kristus to zatím neřeší.
Ale až bude v dostatečné míře splněno oznamování, tak vypukne Boží soud, který začne od Božího domu, jak o tom píše apoštol Petr ve svém I. dopise, ve čtvrté kapitole a verších 17 a 18.
Také o tom pojednává biblické proroctví zapsáno u Ezekiela v 9 kapitole.
Píše se tam o tom, že jistý pověřenec Boha, jímž je Ježíš nejdříve v obrazném Jeruzalémě označí na čelech ty lidi, kteří sténali a vzdychali nad věcmi, které se tam děly. Ne ty, kterým to bylo jedno, a hleděli si svého. Označení mají přežít velké soužení. A pak pověří šest andělů, aby ty neoznačené zahubili.
Je zajímavé, že Svědkové Jehovovi toto proroctví vztahovali na křesťanstvo, ale týká se to bytostně jich, protože v křesťanstvu není nikdo, kdo by spolupracoval s Kristovým otrokem. Srovnej si to s Matoušem 25 kapitola a verše 31 až 46. Kristův otrok se tam skrývá pod označením „jeden z nejmenších mých bratrů“.
Jinými slovy, oni, neboli Svědkové Jehovovi budou první, které Ježíš buď odmění, nebo zatratí. Ani náhodou to nemají jisté, i když si mnozí namlouvají, že tím jak oznamují budoucí změnu, budou zachráněni a Ježíš přehlédne svinstva, která páchali na svých bližních.
Jejich kazatelská služba je sice důležitá, ale jejich chování a přístup k druhým je stejně důležitý.
Nejdůležitější ze všeho je však to, koho považují za svého Boha.
Vzpomeňte si na Židy v I. století.
Namlouvali si, že uctívají Jahveho, svého Boha, ale Ježíš jim jasně řekl, že jejich bohem je Boží chrám a Satan. Tento chrám byl jen prostředek, skrze který měli Jahveho uctívat a sloužit mu.
U Svědků Jehovových je to podobné.
Mají sice Jehovy plnou pusu, ale prostředek, skrze který mají Boha poznávat a sloužit mu, je pro ně hlavní prioritou. To, co je pro ně alfou i omegou, je jejich „Věrný a rozvážný otrok“ a organizace.
Je sice pravdou, že skrze tohoto otroka získali poznání o Bohu a Kristu, ale ti, co nakonec přežili, jak je to zapsáno v knize Zjevení v 7 kapitole a 10 verši, za záchranu děkují Bohu, který sedí na trůnu a Beránkovi. Neděkují „Věrnému otrokovi“.
To znamená, že by si měli dávat pozor na své srdce a porovnávat to, co je učí s Biblí.
Ono se reálně může stát, že je ten jejich otrok zradí.
Toho otroka tvoří skupinka nedokonalých mužů, kteří nejsou inspirováni Bohem. Takže to, co píší v publikacích Svědků Jehovových, jsou často pravdy, ale také jen lidské dedukce a bludy.
Abyste tomu rozuměli, tak to vysvětlím.
Bible byla napsána pod inspirací Boha. To probíhalo tak, že si Bůh vybral vhodného člověka a různými způsoby mu do hlavy nalil informace v podobě snu, vidění, nebo slov. A ten člověk to zapsal. Ale našli se i jedinci, kteří byli inspirováni démony, nebo popisovali jen dějiny, například kniha Makabejská.
Později Bůh zařídil, aby jistí lidé, pod jeho vedením, seskupili Jím určené knihy a tak byla vytvořena Bible. Ty jiné knihy do Bible nebyly zahrnuty, ale pokud je tam vydavatelé Bible později dali, tak pod hlavičkou „apokrifní“, neboli neinspirované Bohem.
Dnes to funguje tak, že člověk má Bibli a pokud z ní chce získat porozumění, tak musí poprosit Boha o svatého ducha. A opět, je to v rukou Boha, komu jej dá a komu ne. „Otrok“ to dělá také tak. A přesto, že tím byl pověřen, tak svatý duch na něj někdy působí a někdy také ne. To záleží na tom, co mu Bůh chce objasnit a co zatím ne. A protože to je jen člověk, tak jako my, tak někdy blafuje.
Bůh to samozřejmě vidí a tak mu ducha odejme a čeká, protože má času dost, až tam bude někdo jiný, který je poslušný a čeká.
Takže oni měli naučit Boží služebníky, jak se to dělá, aby je oni mohli kontrolovat.
A já jsem jim za to velmi vděčný a poslouchám je, když mi radí, abych četl Bibli. Já prosím Boha Jehovu o svatého ducha a zkoumám, jak to, co píšou oni, tak i Bibli a pak píšu to, co jsem pochopil.
Na rozdíl od nich, nikam nespěchám, nenechávám se nikým živit, ani se nechci nikomu zavděčit a myslím si, že to funguje.
Svědkové to číst nechtějí, mají svého otroka, který je před takovými pisálky varuje. Ale mně to nevadí, protože mám radost ze zkoumání a z toho co jsem již pochopil. Upevňuji si tak svůj vztah s Bohem a kdoví, k čemu to moje psaní nakonec povede.
Oni mají být pod inspirací napsány ještě některé biblické knihy. Třeba budou v novém světě čteny jako apokrifní, nebo jako dnes čteme knihu „Skutky apoštolů“. V nejhorším případě shoří i se mnou v Armagedonu, no co se dá dělat, já držet „hubu“, když vidím špínu, neumím, protože jsem Smoke.
Zpočátku to byla jedna báseň a biblické pravdy se sen rojily. Později to bylo pomalejší. Například rozpoznat to, kdo tvoří velký zástup, trvalo 22 roků, než to pochopili. Ale napsali o tom mnoho bludů.
Některé informace nemají dodnes, ale napsali o tom celé knihy.
Například mylnými až zavádějícími výpočty, na které sice nachytali mnohé lidi, kterým ale nakonec nesplněným očekáváním onemocnělo srdce. V dobré víře do toho dali všechno a nyní jsou ve vzduchoprázdnu a nikoho to nezajímá. Já si to také prožil, ale našel jsem cestu, protože jsem se vzpamatoval ještě včas.
Otázkou však je, když to nemají jisté ti, co Bohu slouží, jak potom dopadnou ti, kteří mu neslouží?
Chodit do kostela je totiž o ničem.
Ale je tu i poměrně velká skupina, která ze srdce a po pravdě milují Boha Jehovu a Ježíše, našeho krále.
Ale zkušenosti, které mají se Svědky Jehovovými, jsou tak hrozné a závažné, že se stáhli do ústraní a čekají na zázrak, který nepřijde.
Přemýšlím o tom, jak to zaonačit, aby mohli žít v klidu beze svědků, ale nevím, jestli moje nápady před Bohem obstojí. A tak mohu pouze citovat slova Ježíše, který řekl, „kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn“. Já si myslím, že se situace tak vyhrotí, že každý Svědek Jehovův bude muset tuto otázku dříve nebo později řešit, protože pochopí, že se něco jiného píše ve Strážné věží a něco jiného je v Bibli.
Nyní se vrátím k tomu největšímu strašáku, kterým je „generace“, která měla zažít I. světovou válku a která zažije i konec dnešního systému.
Již jsem o tom psal ve své knize „Bláznova zpověď“ (www.biblesmoke.cz), ale připomenu zde ty základní informace.