5.7. 2020
Já tuto povídku nechtěl napsat, ale můj kohout mně přesvědčil. Pokud se vám nebude něco líbit, tak si to vyřiďte s ním.
A zase jsem měl dva zvláštní sny.
Jeden se mi zdál asi před čtrnácti dny, ale hodil jsem to za hlavu a nepsal o něm, protože se týkal jen mně.
No, nyní mi již nezbývá nic jiného, než se o něj s vámi podělit.
Byla noc. Přišli za mnou dva místní cikáni. Úmyslně říkám cikáni a ne Romové, protože jak sami vidíte tak se ve světě s rasismem roztrhl pytel.
Pokud bych napsal Romové, tak bych mohl mít oplétačky se zákonem, proto píšu cikáni, protože ti poslední vymřeli během II. světové války v koncentračním táboře v Letech u Písku.
Poslední, kdo o nich bez obav psal, byl Hašek ve svých povídkách, které byly zfilmovány. Zrovna ve čtvrtek jsem se na ně v televizi díval a až mně zamrazilo.
Tam jeden slovenský policejní důstojník vypráví, že se v krčmě u Žida opil tak, jak zákon káže, a že za to mohou ti prokletí cikáni, protože když mu zahráli potichounku houslemi do ouška, tak v tu chvíli měl chuť někoho zabít, ale on nakonec šavlí jen zdevastoval zařízení té nálevny. Vyvodil z toho jednoznačný fakt, že cikáni jsou Satanovým plemenem.
A můj sen to jednoznačně potvrzuje.
Ti cikáni chtěli, abych jim dal peníze, které chtěli vsadit do jakési loterie, protože věřili, že vyhrají majlant. Ale prý nemají peníze, a protože já je prý mám, tak je mám založit.
Já to nechtěl, protože pokoušet bůžka štěstí jako křesťan nechci.
Ale oni se nechtěli nechat odbít a tak dotírali až do krajnosti. Nakonec mně chytly nervy a já toho jejich velitele chytil za chřtán a pořádně zmáčknul. Když říkám pořádně, tak to myslím vážně, protože jsem i vtom snu cítil, že někoho rdousím. Naštěstí to nebyla manželka, i kdy mám někdy sto chutí to udělat. Tady bych vyvázl beze trestu, protože existuje nemoc, která se jmenuje „šmátrající ruka“. A už se stalo, že manžel takto nevědomky uspal svou ženu a byl zproštěn viny.
A já rdousím toho cikána. Najednou se začal zmenšoval, zvláště jeho hlava. Najednou byla velikostí třetinová a místo nosu mu narostl obrovský zoban. Zkrátka bral na sebe skutečnou podobu, podobu démona, který v tom cikánovi žil. Ale já držel a tisknul ze všech sil.
Nakonec bych asi zadávil i toho „nesmrtelného“ démona, když tu se za mnou ozval velice silný hlas, který říkal, „tak takhle ne“.
Já se lekl a toho prevíta jsem pustil a on okamžitě zmizel.
Otočím se a za mnou stáli dva velice urostlí mladíci. Byli vysocí asi dva metry. Měli dlouhé plavé vlasy a na sobě krásnou uniformu. Jeden z nich se podobal mému nejmladšímu synovi a já mu říkám, no Ondro, ty ses dal k vojsku???
Oni neříkali nic a odešli. Já se za nimi ještě chvíli v údivu díval a pak jsem se probudil.
Později jsem pochopil, že to byli andělé, kteří mně ochránili, ale s důrazem, že nemám brát věci do svých rukou, ale spoléhat se na Boha.
Ze soboty na neděli jsem měl zase jeden velice zvláštní sen.
Týkal se záhrobí, nebo podsvětí, nevím, ale už jsem několik snů z tohoto prostředí měl.
Je to vždy podobné. Je temno a vše je tmavé a žádné barvy.
Jdu po široké cestě a proti mně davy a davy lidí. Všichni byly v poklusu a zle se po mně dívali, protože z jejich hlediska jsem šel po špatné straně. Oni byly vpravo ode mně a já vlevo od nich.
Všichni jsme někoho, nebo něco hledali.
Já svou ztracenou rodinu.
Oni nechápali, že tak své příbuzné nemohou potkat, protože ti před nimi, nebo za nimi klusaly stejnou rychlostí.
Já pochopil, že musím jít proti tomu davu. A nebyl jsem tak úplně sám. Vpředu, přede mnou jsem viděl ještě jednoho, nebo dva jedince, kteří zvolili stejnou strategii.
A skutečně. Najednou jsem viděl, že jeden muž potkal svou manželku i se svou dcerkou, které byly v tom davu. Radostně se objímali a líbali a já i ty davy se na chvíli zastavily a v údivu zíraly na ten div a jejich štěstí.
Pak jsem pokračoval po své cestě a ten dav také.
Ráno si říkám, to byla zase noc a sen jsem hodil za hlavu. Ale Jehova mi dle biblické knihy Přísloví, třetí kapitoly kázal, že sen má hluboký smysl.
Ten sen se mi zdál na chalupě, kde v současné době sbírají nové síly, aby je použily proti mně, jak moje žena, tak i naše tři děti.
Sedíme v kuchyni a žena vaří. Dcera sedí u stolu a já s ní začal hovořit, o tom viru, v podstatě o ničem. Ale ona jako všichni, říká, že jí moje názory nezajímají.
Mně to v nitru dožralo, ale v klidu jí říkám. „Poslyš, jsi dospělá a můžeš se rozhodovat, jak chceš. Ale já nemám žádný důvod ti říkat lži, nebo tebou manipulovat. Ale svým postojem jednáš jako pitomá kráva. Kdybych slepě poslouchal naše vedení, tak dneska nejsi inženýrka s padesáti tisícovým platem, ale pracuješ po nocích někde v kauflandu za dvanáct stovek. Tehdy naše vedení také tvrdilo, že vysoké školy jsou k ničemu a že živý pes je lepší než mrtvý lev, protože konec světa už klepal na dveře.
Ale vzpomeň si na Židy v Ježíšově době. Naslouchali slepě svým náboženským vůdcům. Ale Ježíše a jeho učedníky považovali za odpad. A nakonec přišli o životy. Bůh nás v Bibli stále vybízí, abychom přemýšleli“. A pak jsem hovořil asi půl hodiny o naší společnosti a problému pedofílie a o postoji našich známých, kteří zavrhli Jehovu a poslouchají lidi. A stal se zázrak. Ona pozorně naslouchala a moje žena mlčela.
A v tu chvíli jsem pochopil, že pokud je chci ze stavu mrtvých osvobodit, tak musím jít proti tomu mrtvému davu.
A stejné je to i naším vedením. Nesmím to vzdát. Mnozí si nedají říci, tak jak mi to Jehova skrze sny už několikrát ukázal. Nakonec bude celé naše vedení na uhel spáleno, ale najdou se i k údivu mnohých, výjimky.
A to ještě není konec, protože to hlavní teprve začne.
Jdu si dát kafe a vy udělejte to stejné, aby toho nebylo moc najednou.
Pak nejstarší syn zapnul tablet a napojil se na Sušický sbor, kdy probíhala přednáška pro pozvanou veřejnost.
A to byla náhodička.
Veřejnou přednášku měl můj dobře známý bratr Kadleček. Už jsem o něm psal ve dvou povídkách. Jsou umístěny v mém II. díle.
On byl kdysi ředitelem pražské odbočky svědků Jehovových. Za jeho ředitelování se stalo mnoho křivd, ale za to byl vedením chválen. Pak se ale skamarádil z členem vedoucího sboru. Jeho strýc bratr Franz tam byl prezidentem a svého mladého příbuzného do vedoucího sboru protlačil.
Ten mladík však nebyl mravně zkažený a byl tím, co tam viděl velmi rozhořčen. Nakonec napsal o těch zvláštních praktikách, jimiž je ovládán a manipulován Jehovův lid dvě knihy. Asi plánoval i reformu, ale nakonec jej vyhodili, jako prašivého psa a jeho přítel Kadleček a celý jeho tým přišli o vedení a vliv. A kdo ví, co všechno byli ochotni slíbit, aby je také nezlikvidovali.
Kadleček dnes vede v Praze jednu skupinku, která káže o království ve francouzském jazyce. Jinak je pěkně zticha Ale???
On měl přednášku na téma „Střež své srdce“.
V podstatě to bylo o jednotě.
Vezměte si například českou kovovou padesátikorunu.
Na jedné straně je pana, nebo také hlava a na té protilehlé je orel. Ať platíte tou, nebo druhou stranou, tak je to stejné, neboli v jednotě.
Toto přirovnání jsem vymyslel já, to jen abych mu nevkládal něco do úst.
On to udělal jinak.
Nejdříve si připravil pořádný prut a potom nás tím prutem pořádně párkrát přetáhl po plotýnkách.
Začal tím, že v I. století se do jistého sboru protlačili jistí křesťané z Hebrejců a začali vyučovat nežidovské křesťany v tom duchu, že pokud se nedají obřezat a nebudou dodržovat Mojžíšův zákon, tak nemohou být zachráněni.*
Apoštol Pavel s nimi nesouhlasil a tak došlo ke křiku bolestivému trhání vousů. Hrozila nejednota a rozdělení.
Nakonec poslali delegaci k vedoucímu sboru, který sídlil v Jeruzalémě s prosbou, aby tento případ rozhodli.
Ti vyslechli vyprávění apoštola Petra, který měl s obracením pohanů na pravou víru nejvíce zkušeností. Pak se společně modlili k Jehovovi o svatého ducha a pak na základě písem, neboli Bible, rozhodli. O tom všem je psáno v biblické knize Skutky apoštolů v 15 kapitole.
Od té doby jejich rozhodnutí je alfou a omegou, protože to rozhodl vedoucí sbor pod vedením Božího ducha. A tak je to správně, tak to má být.
Bratr to pak trochu odlehčil a uvedl jisté případy, kdy někteří amatérští lékaři z řad svědků doporučují jiným zaručené léky na všechno. A pokud je takový lék na všechno, tak prý je, jak řekl bratr, na nic. Někteří by uvítali šťavnatější vyjádření, ale bratr je slušný. Navíc zdůraznil, že vedoucí sbor takováto léčení zavrhl a tak je to vyřešené.
Pak přešel k jádru věci.
A že prý v Božím lidu je pořád mnoho šťouralů, kteří kritizují vedení, protože jejich výpočty data konce světa selhaly.
Bratr poctivě doznal, že se vedení sice zmýlilo, ale že to na druhé straně přineslo jejich důvěřivým následovníkům mnoho dobrého, které daleko předčí tu chybičku. Navíc tu chybičku opravili novým světlem, tak co se vám pořád nelíbí.
Ale od této chvíle jsem byl proti a v duchu prosil Jehovu, ať pozorně poslouchá, co se tady říká.
On vlastně hovořil z pohledu těch upřímných a bezúhonných bratrů ve vedení, neboli z pozice hlavy.
Ale když otočíme tu minci a podíváme se na problém z druhé strany, tak jednota vzala za své.
Oni sice rozhodli z pozice moci, ale nevzali v úvahu názor jejich Pána Ježíše, který své učedníky před takovými výpočty tvrdě varoval.
Oni ty své lidské dedukce presentovali, jako že pochází od Boha a každý komu se to nezdálo, byl exkomunikován. A to nové světlo je ještě mnohem větší hřích, než ty původní výpočty, Je to proto, že nejdříve počítali z ukvapené horlivosti a doufali, že Bůh bude skákat, tak jak oni pískají, ale to nové světlo je důmyslný podvod.
Navíc se nikdy neomluvili, ale hájí se nevybíravou arogancí.
To mi připomnělo vyprávění jednoho kolegy z práce.
Jednou mi říká, tak si představ, že ta moje žena si koupila zájezd na dovolenou za 25 000 tisíc korun. On se jí ptal a co já??? A ona prý na to, mám na knížce třicet tisíc, tak na dva to nestačí. A on jí říká, snad máme??? A tím to skončilo. Ona jela na dovolenou a on šel do práce. Já se jen v duchu zasmál a říkám si, u mně je to stejné.
A stejné je to i s vedením Jehovovi organizace.
Oni rozhodnou a ty plať a mlč, jinak poletíš, protože narušuješ jednotu. To je sice vážná věc, ale v Bibli se píše, že není žádná jednota mezi tmou a nocí, ani mezi Bohem Jehovou a Beliálem, neboli Satanem.
A tak většina mlčí a kluše v tom davu, ale život nenajdou.
A nakonec přišlo to bičování.
A že prý mnozí duchovně onemocněli, protože se zaměřovali na ty výpočty a to byla jejich chyba a ne vedení. Bratr pak uvedl ještě dva biblické verše, aby nám zacpal „hubu“.
Na závěr zdůraznil, že jsme se zasvětili Jehovovi, že mu budeme sloužit věčně, tak jakým právem reptáme??
Oni ty špatné výpočty měli i pozitivní stránku, protože mnozí včetně mně změnili život. A co nás to stálo, to už nikdo neřeší. Dále nikdo neřeší tu skutečnost, že vedení ze sebe udělalo Jehovova proroka a prorok, jehož proroctví se nenaplnilo, měl být potrestán smrtí.
Jak jim tedy máme důvěřovat, zvláště po tom, co se literatuře Jehovovi organizace objevují
spiritistické, okultní a Satanské obrázky???
Ale i tohle jsem chtěl hodit za hlavu, protože si připadám jako blázen u otáčivých dveří u vstupu do budovy.
Pak proběhlo studium Strážné Věže. Jediným zajímavým momentem tam bylo vyjádření jednoho novověrce, který děkoval věrnému otroku, za to jak se o nás obětavě stará.
No a na závěr se pomodlil bratr Kadleček.
Jeho modlitba byla celkem dlouhá a celou tu dobu kokrhal a to velice nahlas, můj kohout.
On občas zakokrhá, to je normální, ale aby kokrhal dvacetkrát za sebou a to přesně po dobu té jeho modlitby, je trochu divné.
Skončila modlitba a žena mi říká, „Běž se podívat, co se tomu kohoutovi stalo“. Já vyšel ven a on nikde a už nekokrhal.
Kdyby to neslyšela celá moje rodina, tak se sám přesvědčím, že jsem měl halucinace.
Ale kokrhal to doopravdy můj kohout???
*To znamená, že trvali na tom, že musí dodržovat i sabat a nejedení masa z různých zvířat a mnoho jiného.