29. 6. 2020
Během posledních tří let jsem napsal pod působením Božího ducha asi 200 povídek.
Mnohé z nich jsou skutečně velmi závažné a to tím, že odhalují skryté věci.
Je to splňování Ježíšových slov, kdy říkal, „Nic nebude tak skryto, aby to jednou nebylo odkryto“.
Já to nyní dávám do jisté sestavy a jsem rozhodnut ty závažné věci řešit. Zatím teokratickým způsobem.
To znamená, že to odešlu na všechny odbočky Svědků Jehovových a to po celé zemi. Je jich asi 200. Oni se proti takovým všivákům jako jsem já důkladně zabezpečili a tak se na jejich adresy nelze dostat. My však řešíme tak vážné věci, že neuniknou, protože je s námi Bůh Jehova.
Ale ani tak to není snadné. Je to nadlidský počin, který se zapíše do dějin.
Začal jsem to začal sestavovat a zjišťuji, že je to rébus.
Jak to udělat, aby se to dostalo do těch správných rukou, aby si to prostudovali a také jednali.
Ve snech už mi bylo ukázáno, že existují jistí muži, které Bůh za tímto účelem vybral a ti čekají na Boží pokyn a začnou jednat, ale nejdříve musí ode mně dostat podklady.
V neděli večer jsem si sedl k počítači a chtěl pracovat, ale zjistil jsem, že nemám ducha. Nakonec jsem zanechal marné snahy a šel si lehnout.
Celou noc jsem se modlil k Bohu Jehovovi o vedení a pomoc svatého ducha, pokud On chce abych to konečně rozjel.
A k ránu jsem měl opět sem.
Stál jsem před jakýmsi starým stavením, do kterého byl vchod, ale připomínalo mi to dračí sluj.
Tam uvnitř byla stará žena a já jí chtěl z té sluje vyhnat na světlo boží.
Nakonec jsem si vyrobil luk a šíp.
Zamířím a natáhnu luk, ale zjistil jsem, že je uprostřed prasklý, takže na tětivě nebyl žádný tah. To znamená, že se střílet nedalo. Já to v duchu vzdal a pustil jsem ten šíp z ruky a stala se divná věc. On sám od sebe vyletěl, jako blesk a zabodl se vedle té babice.
Ona vyskočila a v nadlidské životní energií se sápala na mně. Já se lekl, zahodil ten luk a začal jsem prchat o život.
Jen jsem zahlédl koutkem oka, že někdo ten můj zázračný luk zvedl a začal po té babici pálit.
Já se ocitl někde dole. Kolem mě bylo lešení, které podpíralo tu sluj. Tam jsem se strachy krčil a čekal. Kolem mě se všechno třáslo, jako při zemětřesení, protože nade mnou se odehrával lítý boj.
Jak to dopadlo nevím, protože jsem se probudil a chvíli jsem lapal po dechu.
Co mi tím chtěl Bůh Jehova říci ???
Jen ať udělám to, čím mně pověřil a pak už to bude v režii jiných, kteří na to mají od Boha pověření.
Svrchovaný Pane , Bože Jehovo, ať se děje tvá vůle, prostřednictvím Tvého Syna Ježíše Krista.
Amen