Sen o přehradě a požáru velké budovy 15. 6. 2020
V noci ze středy na čtvrtek, to je 10. 6, jsem měl sen, který se mnou velmi citově zakymácel.
Nejdříve jsem si řekl, že jej vypustím z mysli a budu se snažit na něj co nejrychleji zapomenout. Celý čtvrtek jsem byl na dně a také celé dopoledne z pátku. Pak jsem zavolal Krištofovi a na jeho otázku, jak se cítím, jsem mu po pravdě řekl, že mizerně a v hrubých rysech jsem mu vyprávěl ten sen.
On mně velice překvapil, protože mi řekl, že měl ve středu také sen, ze kterého je velmi špatný. Pak mi jej v hlavních rysech vyprávěl a já byl v šoku. Už se to stalo v tomto měsíci dvakrát, že jsme měli v jedné noci sen, který se vzájemně doplňoval, aby to dávalo smysl.
To už není náhoda, nebo projev mého nenapravitelně poškozeného mozku, ale děje se něco, co je mimo chápání a dosah vědy.
Je to nepopiratelný zásah vyšší moci. A my věříme, že tou vyšší mocí je Bůh Jehova, protože se snažíme o očištění Jeho krásného jména.
O co tu jde ??
Už asi deset let si všímám v literatuře Svědků Jehovových jistých prvků, které mají co do činění se spiritizmem, okultismem a uctívání Belzebuba, který je vládcem démonů.
Krištof se rozhodl, že to prozkoumá a došel ke stejnému názoru, dokonce jsem dostal mailem poznatky jednoho bratra, který se tím také zabývá desítky let.
Už delší dobu připravujeme cestu, jak to zveřejnit teokratickým způsobem a Bůh s námi komunikuje skrze sny a Přísloví 3 : 5 až 7.
A tak k věci.
V moci ducha jsem se ocitl u paty přehradní nádrže.
Pozorně jsem si jí prohlížel, protože duch mi říká, „Prokopej tu hráz a vypusť jí, protože se na jejím dně nachází poklad nedozírné hodnoty“.
To bylo podobné tomu snu o té studni zakalenou fekáliemi, ze které jsem vylovil obrovský drahokam.
Ta přehradní stěna se tyčila nade mnou a já odhadl její výšku na deset až patnáct metrů. Od paty až po samý vršek byla prasklá, ale nic nevytékalo. Byla zasazena do stráně se sklonem asi 60 stupňů.
Já si v duchu říkám, na probourání té hráze bych potřeboval nejméně bagr.
Pak jsem se rozhodl vylézt nahoru a podívat se na věc ze shora.
Šlo to obtížně, protože ten svah byl velmi kluzký, ale dobré bylo, že na něm rostly stromy a keře. Chytal jsem se větví a nakonec jsem se s námahou dostal na horu.
Ta nádrž se zdála být poněkud malá, tak 50 metrů na 50 metrů. Nad ní se vypínal prudký sráz. Ta voda v té nádrži byla černá jako ropa a hustá jako kaše. Do té bych rozhodně nevlezl, a pokud ano, tak by to bylo to poslední, co bych spáchal.
Naštěstí to po mě duch nechtěl.
Další zajímavostí bylo to, že ta tekutina byla přesně do výšky té hráze, ale nepřetékala. Navíc, ta hráz byla na vrcholu velice úzká, asi 50 centimetrů. Já na ní stojím a držím se rukou větve a přemýšlím co s tím. Náhle se mi podklouzla noha a já nechtěně patou vyryl na tom vrcholku uzounkou a mělkou rýhu.
A začala mela.
Ta břečka začala vytékat a ta rýha se začala prohlubovat a rozšiřovat a do údolí pode mnou se valil nespoutaný proud. Já se na to v úleku dívám a tu jsem viděl, že dvě z mých šesti dětí, které mám nejraději, utíkají před tou záplavou a pokoušejí se vyškrábat po té kluzké stráni, ale já jim nemohl pomoci, protože to bylo na druhé straně té praskliny. Navíc na té jejich stráni nebyly stromy, ani keře. Viděl jsem, jak jim to klouže pod nohama a po všech čtyřech se snažili vyškrábat se nahoru.
Já propadl úzkosti a panice a říkám si, cos to provedl, nyní kvůli tobě zemřou.
Ve zmatku jsem se otočil a prchal. Koutkem oka jsem zahlédl podivnou věc. Ta nádrž nekončila u té stráně na druhém břehu, jak jsem se domníval, ale v úbočí té stráně byla obrovská jeskyně zaplněná až po okraj, takže jsem jí nemohl vidět.
Když jsem se nakonec vrátil, tak jsem viděl své dílo. Celé to údolí, až kam oko dohlédlo bylo pokryto tou černou břečkou.
Jak to dopadlo s mými dětmi, nevím, ale jsem z toho na měkko.
A co viděl Krištof ???
V jednom městě si na náměstí hrál se sirkami.
Pak jemně foukl do ohníčku, který založil a nastala hrůza. Vítr uchvátil ten malý plamínek a přenesl jej přes celé náměstí, na budovu, která byla vzdálená mnoho desítek metrů. Ten plamínek se během letu stále zvětšoval, až to byl pořádný plamen a dopadl na střechu té veliké budovy.
Krištof v hrůze vzal do zaječích.
Když se po čase vrátil, aby se podíval na dílo svých rukou, tak zjistil podivnou věc.
Střecha a přízemí té budovy bylo nedotčené. Ale totálně vyhořelo podkroví.
A to mi připomnělo sen, který jsem měl asi před dvěma roky.
Tehdy jsem byl tak nešťastný z toho, co se děje v Boží organizaci, že jsem se chtěl oběsit.
Před deštěm jsem se schoval v dřevěné chaloupce. Podkroví bylo celé prohnilé, ale střecha suchá a bez vady. Také přízemí bylo nádherně osvíceno Božím duchem, který vycházel z té kožené brašny, neboli Bible.
Když to dám v moci ducha vše dohromady, tak výsledek je jednoznačný.
Problém, se kterým se potýká celosvětová organizace Svědkové Jehovovi, je daleko větší a hlubší, než jsem tušil, navíc nastal ten správný čas s tím něco udělat.
Střecha, neboli Bůh je v naprostém pořádku. Dokonce i přízemí, kde se nachází obyčejní a upřímní zvěstovatelé, kteří důvěřují v Boží Slovo Bibli a našemu Pánu Ježíši Kristu.
Ale to podkroví, neboli vedení, je úplně prohnilé a bude dříve nebo později Ježíšem, který má od svého Otce zplnomocnění, úplně a navždy vypáleno.
My, nyní chceme v duchu teokracie, to jest pokynů, které nechal Bůh Jehova zapsat do Bible jednat.
V Bibli je napsáno,
3. Mojžíšova 5 : 1
„V případě, že nějaká duše hřeší tím, že slyšela veřejné proklínání, a je svědkem nebo to viděla nebo se to dozvěděla, jestliže o tom nepodá zprávu, potom se bude zodpovídat za své provinění „.
To znamená, že přijde o život a to jednou pro vždy.
To, co je v publikacích naší organizace je veřejné proklínání Ježíše a jeho Otce Jehovy v tom nejhorším možném stupni.
Z Ježíše udělali Belzebuba.
Já se snažil věc řešit pomocí sborových starších, kteří to měli podstoupit dál. Ale když zjistili o co jde, tak ztratili zrak, nebo zřetelně řekli, že proti organizaci nikdy nepůjdou.
Ale v tomto případě řekli, že jdou proti Bohu Jehovovi.
A co vy bratři, co s tím uděláte ???
Na mně se nezlobte, já za nic nemohu, jen vám oznamuji to, co mi říká Bůh skrze svého svatého ducha.
Ale možné je všechno, Izajáše nechal král rozřezat pilou.