Jako pětiletý chlapec jsem v kině viděl ruskou pohádku o ošklivém kačátku. Běhalo po dvorku a hledalo spřízněnou duši, ale všude se mu dostalo jen klovanců.
A tak rostlo bez lásky a já s ním velmi soucítil, protože jsem zažíval stejný osud. Nakonec to v té pohádce dopadlo dobře a z toho káčete vyrostla krásná labuť.
Bohužel to v životě lidí většinou dopadne jinak a takový člověk si nese duševní šrámy po celý svůj život.
Popíši zde život jedné ženy, kterou dobře znám.
V mládí chodila do jezdeckého oddílu, protože měla ráda koně. S ní tam jezdili i jiné dívenky, na kterých „jezdili“ ti žokejové. Ale naše kačátko tím velice trpělo, protože na ní nikdo nejezdil, protože, jak sama říká, byla tlustá, ale podle mínění jiných, navíc ošklivá.
Nakonec se jí chytil jeden cikán, kterého jsem znal a od kterého se odtahovali i jeho soukmenovci, protože to byl hrozný hajzl. S ním pak měla jednoho syna a navíc od něj pochytila zvláštní přízvuk v řeči a odporné návyky. Pak se rozvedli a to káče dozrálo a stalo se Svědkem Jehovovým.
Od té chvíle, se považuje za krásnou labuť.
Nechci jí křivdit, ale z té labutě přeci jen něco má. Umí totiž krásně zpívat, ale také toho náležitě využít. Na ten zpěv nachytala jednoho ňoumu, který jí ve všem poslouchá a koná.
A labuť začala zpívat. Tím krásným zpěvem přesvědčila mnohé ze svědků, aby jí svěřili své úspory, které ona investuje do správných podniků. Ona spolupracovala s těmi „šmejdy“, kteří okrádali babičky. Zklamaní důvěřivci pak po ní chtěli své peníze nazpátek, ale vem si z dlaně chlup. Ona to řešila tak, že změnila pole působnosti a stěhovala se z místa na místo, kde ve své dobročinnosti pokračovala. Za ní zůstávali desítky okradených a podvedených milovníků labutích písní. Nakonec jí dostihla její pověst a nebylo do čeho píchnout.
Já s ní o tom hovořil, ale pro ni byly důležité provize a pocity okradených, jí byly cizí.
Nakonec zakotvili v našem městečku. Dluhy narostly a exekutoři si podávali u jejího bytu dveře.
Ale, že by trpěli nouzí a zhubli, tak to ani náhodou. Ten její zpěv o utrpění, které prožívá a o tom, jak byla štědrá a pohostinná v době kdy měla, si našel opět své posluchače. Mezi ně patřila i má manželka a několik citlivek opět z řad svědků Jehovových. Nosili jim plné tašky s jídlem a ostatními potřebami. Dokonce jedna z nich se zúčastnila těch exekučních zákroků a vyplatila zabavené věci, aby je jiný exekutor mohl zase polepit. A pak se ocitla v pasti a neměla nikoho, kdo by byl ještě pitomej.
No to bych jí křivdil, protože si našla mně, který jsem byl tou pohádkou z mládí, i tou její, zaslepen.
Nakonec jsem jí nabídl, že by mohli bydlet na mé chalupě a tím změnit prostředí a styl života.
Ona se toho chopila a ještě přilévala olej do ohně tím, že má reálnou možnost zbavit se svého ňoumy a začít nový život v blahobytu, protože jeden bohatý šéf podvodné firmy, kde pracovala, jí požádal, o nevím co. Pokud jim pomohu, tak jim tím zachráním rozpadající se manželství.
Nakonec jsem to udělal a málem jsem přišel na buben.
Jakmile se upelešili, tak začali vyvíjet nátlak. A že bych z ní měl udělat správkyní svého majetku. Pak začala shánět koně, abych je mohl pro ni koupit. Já bych je krmil a ona pomocí nich bohatla a využívala je pro terapii postižených dětí. A UŽ JSEM V TOM JEL. Ona zařídila výhodnou koupi a já zaplatil za tři koně asi padesát tisíc. Vzápětí jsem zjistil, že ty koně nemají žádné doklady a navíc, že ona koním vůbec nerozumí. A pak to přišlo.
Začala tlačit na pilu s tím, že potřebují, abych je trvale přihlásil. Ale to už moje žena vystřízlivěla a uvědomila si, že by nás exekutoři rozebrali. A byl konec jedné labutí písně.
Atak začala zpívat v tom sboru o tom, jak jsme jí ublížili a zase trefa. Jedna naše sestra, která jí znala z dřívějška, kdy spolu sloužili jako průkopnice, jí sehnala byt a tak mně zbavila velkého břemene a padesáti tisíc, které jsem utrpěl jejím podnikáním.
Já se jí sice zbavil, ale ona se nepoučila.
V tom novém sboru se seznámila s jednou rodinou, se kterou měla společné to, že byly také zadlužení až po uši. A tak sedli a kuly pikle. Její syn byl vyučen kuchařem a dá se říci, že uměl. V té druhé rodině byla žena, která měla velkou hlavu, ale to je vše.
Naplánovali, že si založí firmu. Její syn tam bude šéf kuchař a vše se bude kupovat na faktury, které budou podepsány velkou hlavou, takže se platit nebude.
Za chvíli budou za vodou a budou se opět naplno věnovat Jehovovi. Ale vloudila se chybička. Starší toho sboru se o tom dozvěděli, asi od té hlavy a tento lukrativní podnik jim zatrhli. Nezbylo nic jiného, než jít makat, ale i v tom jim přálo štěstí. Ten jejich komplic jezdí do Němec a pracuje tam na poště. A jsou vysmátí. Protože já pracuji za české, tak oni za Eura a v přepočtu na naše se topí ….
Kromě snadného zisku na úkor jiných má ta „labuť“ ještě jeden trumf. Ráda vdává sestry a pak jim radí, jak mají toho hlupáčka ochočit. Co vím, tak jich již pět vdala a čtyři z nich také rozvedla.
Ona ta labuť může být docela spokojená, ale něco jí stále žere.
Dokonce se na ní usmálo štěstí a zdědila po otci, který zemřel, polovinu domu, který hned prodali.
Maminku umístili do eldéenky, ale ode mne chtěla, abych jí za to pochválil. Ptá se mně, co si myslím o Božím zákoně, který říká: „Cti otce a matku svou“.
Já vypracoval pravdivou povídku, kterou jsem jí poslal. Netušil jsem, že ta „labuť“ je plná jedu a že hledá příčinu, aby se mi mohla nějak pomstít za všechny křivdy, které jí život přichystal.
Napsala mi, ať si dám pozor, abych nehřešil proti svatému duchu. Já jí odpověděl, aby s tím duchem tolik neplýtvala a poslal jí ještě jednu povídku. Vlastně dopis pro jednu paní. A labuť začala bombardovat starší, že by mně měli okamžitě vyloučit.
Když jsem byl opět na jejich shromáždění, tak se do mě obula. Ale já ty její emotivní řeči nevnímal. Mně zajímal jen její názor na nedávný článek ze Strážné věže, který nařizuje všem Svědkům Jehovovým, aby se těšili na Armagedon, protože tam Bůh pobije miliardy nic netušících lidí.
Její odpověď byla upřímná, to se musí uznat.
Ale nyní lidé dávejte dobrý pozor, k čemu vede manipulace spolu s hloupostí.
Romové mají ustálený výraz pro lidi, kteří nejsou Romové. Říkají nám „GÁŽO“, to není nadávka, nebo něco rasistického. Zkrátka to znamená , „JINÍ“. Tato „labuť žila mezi Romy půl života a i nyní má k nim hodně blízko.
Akorát to dotáhla do absolutní absurdity.
Na mojí otázku, zda souhlasí se smrtí miliard lidí řekla a to před svědky.
Ano těším se na to, protože nám už nebudou otravovat život.
Oni, to znamená i vy, jste jen geneticky méněcennou rasou. Zatímco Svědkové Jehovovi jsou geneticky nadřazeni.
Zůstal jsem stát v šoku.
Tady se veřejně ospravedlňuje a hlásá fašismus, protože přesně to hlásal Gebls o Židech, cikánech, svědcích Jehovových a také všech Slovanech.
Ač nerad, tak budu asi muset využít svou občanskou povinnost a ohlásit to úřadům.
Co si o tom myslíte vy????