8.8.2021
Bylo to sice zase jen ve snu, ale důsledky jsou o to horší.
Bylo to z úterka na středu, to je z 27 na 28 srpna 2021. Stál jsem na břehu nějaké vodní nádrže a v ruce mám dlouhý klacek. U špičky mám uvázaný vlasec a na druhém konci asi háček, ale to nevím.
Nahodím do vody a už jí tam mám, ale není to ryba, je to had. Já tahám a z vody se nejdříve vynoří černý ocas a pak asi tří metrový had.
Když visel na tom mém vlasci nad vodou, tak podivně přitiskl hlavu ke svému tělu a zmenšil se na velikost asi půl metru. Nejzajímavější byly jeho oči. Nebyly zlé, ale šibalské.
Pak zmizel a já už tahal dalšího.
Celkem jich bylo asi pět.
Ráno se probudím a říkám si, no to mě čeká týden pěkných problémů. A jak jsem řek, tak to také bylo.
Už v úterý jsem si všiml, že můj kanec v jídle našel něco moc dobrého. Vytáhl to z koryta a nikým nerušen to v ústraní zhltnul.
Ve středu, to je po tom snu, jdu ráno krmit a on leží a nežere.
Já si říkám a už je to tady.
Pak obstarám vše potřebné, to je mimo jiné i odchyt beránka, kterého mám přivézt živého svému bratrovi. To byl horor, sám o sobě, protože mně málem zabil a smrděl jsem po něm i po sobě.
Měl jsem s ním domluveno, že jej přivezu ve středu odpoledne.
Ale už ráno mám telefon a bratrova žena mi říká, „ Tady Milada !! Michal chce vědět, kdy přivezeš toho beránka ?“
Cítím, jak mi stoupá adrenalin a říkám jí, „Tak, jak jsme se domluvili, dnes odpoledne.“
Asi ve čtyři hodiny jsem doma ve Slavkově a volám bratrovi. Kupodivu a bylo to poprvé v životě, kdy to zvedl on
a vyčítavě mí říká, „kde vězíš, my na tebe čekáme už od rána.“
To už se mi začala vařit žluč a říkám mu, jak od rána, jsme domluveni, že ti jej přivezu dnes odpoledne.
Nasednu to toho beránkem zamořeného auta a s naprostou nechuti k němu jedu.
Nakonec to dobře dopadlo, až na to, že jeho žena tvrdila, že jsem jí řekl, že přijedu dopoledne.
V duchu si říkám, tady máš toho hada.
Druhý den jedu do práce a říkám mistrovi. Včera se mi zdálo o hadech a tak čekám problémy. On na to, a díval jste se do snáře ?
A já mu říkal, nedíval, protože se to samo ukáže.
V práci to byla pohoda.
Rozebíral jsem tam nějaké odstředivky a až doma jsem si vzpomněl, že jsem tam zapomněl některé klíče s „gola“ sady.
Ihned jsem volal mistrovi aby se tam někdo podíval, než to objeví nějaký zákazník a přivlastní si je.
Za chvíli mi volal zpátky, že už tam nic není, protože tam jeden zaměstnanec vysypal fůru kolejnic. To bylo pro mě pozitivní, protože tento řidič je slídil a určitě to místo prověřil.
A měl jsem pravdu, protože už je měl schovaný v autě, ale doznal barvu a vrátil mi je.
Říkám si, vida další had.
Další den je pátek, a tak si sbalím svoje fidlátka a jedu na chalupu, kde jak doufám načerpám nové síly.
Po třech hodinách jízdy přijedu k bráně.
Šáhnu po tašce a ona nikde.
To znamená, že jsem jel bez dokladů, ale horší je, že nemám klíče od chalupy.
Vystoupím z auta a polévá mně horko.
Stojím u zamčené brány, a jen tak zatáhnu za zamčený visací zámek a stal se zázrak. On se otevřel.
Z vděčnosti jsem poděkoval Bohu a vjel na dvůr, ale co nyní, jak se dostanu do chalupy.
Obcházím jí ze všech stran a zkouším jestli se náhodou samo neotevře nějaké okno, nebo dveře. Ale další zázrak se již nekonal.
Když už jsem byl rozhodnut vyrazit dveře, tak mi došlo, že bych se dovnitř mohl dostat půdou.
Přivlekl jsem šesti metrový žebřík a riskuji život, protože kdybych spadl, tak by to bylo na beton a v sedmdesáti letech, no ten můj život stejně za nic nestojí.
Nakonec jsem se dostal na půdu a po schodech dolů.
Vchodové dveře mají dvě křídla zabezpečené zástrčkami. Ty jsem uvolnil a zamčené dveře v otevřel.
Pak už to bylo všechno v pohodě.
Za týden, to je ve středu odpoledne jsem si zase všechno sbalil a chystám se vrátit k manželce.
Všechno jsem odnosil do auta. Zavřel jsem dveře, zastrčil zástrčky a vylezl po žebříku dolů. Odřel jsem si při tom
nohu na nártu až do krve, ale přežil jsem.
Dole sklidím s nadlidským úsilím žebřík a nasednu do auta.
Tam zjistím, že jsem si v chalupě zapomněl klíče, a tak nemám čím nastartovat..
A tak všechno znovu.
Přistavím žebřík, po něm nahoru, pak zase dolů a uklidím žebřík.
Pak si vzpomenu, že jsem tam lezl pro klíče. Začal jsem se šacovat a nakonec jsem zjistil, že je mám v kapse.
Ale je možné, že jsem je tam měl celou tu dobu.
A pak, že sklerosa nebolí.
Mně bolelo všechno.
Ve středu se vrátím na chalupu, protože jsem měl velké obavy o mého kance.
Špatně jsem z toho spal a stále se modlil k Bohu o zázrak.
Přijdu do chléva a on jen leží, ale na mé oslovení se ozýval. Už to bylo osmý den. Co nyní ?
Prosím Boha o vedení a pak jsem v sobotu zavolal veterinářku.
Teplotu neměl a tak mu píchla nějaká antibiotika a něco na chuť k jídlu.
A druhý den, to je desátý v pořadí se postavil a něco pojedl.
Takže z pěti hadů, to bylo deset dní starostí a problémů.
Ale když to zhodnotím, tak to bylo všechno v podstatě pozitivní a k tomu, abych se již konečně naučil plně důvěřovat Bohu.
Proto ty hadí oči byly šibalské a vy se můžete alespoň pobavit nad mojí hloupostí.
Váš Smoke