20.1.2021
Zjevení 12. kapitola
Asi před rokem vyšel ve Strážné věži článek, který říkal, že Svědkové Jehovovi ctí osobní názory jiných lidí.
Při studiu tohoto článku jsem se přihlásil a zeptal se před celým sborem, toho co to vedl; je to pravda, co se tady píše??
On chvíli lapal po dechu a pak řekl. Ano je to tak, pokud je tvůj názor v souladu s oficiálním názorem, naší organizace.
V tu chvíli jsem se ocitl ve středověku a také na černé listině.
Když o tom dnes přemýšlím, tak zjišťuji, že to bylo pro mě dobré, abych pochopil, jak se asi cítil Koperník a jeho následovník Galileo Galilei.
V té době oficiální názor byl ten, že země je středem vesmíru a slunce kolem ní obíhá. Jiný názor se trestal upálením.
Koperník a také Galilei však měli dalekohled a tak zjistili pravdu, ale co s ní??
Později byl objeven mikroskop a další technické pomůcky, které zachránily milióny lidských životů.
A přitom stačilo tak málo, jen se podívat do Bible.
A tady je velký problém.
Máme jednu Bibli, jednoho Boha, jednoho Krista a tisíce výkladů Bible, které si velmi protiřečí.
Není snad správné, že musí být také jen jeden výklad Bible, který je správný??
Ale kam zařadit ty tisíce jiných, které mají množství přívrženců??
Já uznávám, že mnozí znají Bibli lépe, než já, ale proč se v pochopení jejího odkazu tak lišíme?
Odpověď je uvedena v Bibli a to v 2. dopise apoštola Petra.
On pod inspirací píše v 1. kapitole a verších 20 a 21, cituji: „Především totiž vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Vždyť v žádné době nebylo proroctví pronesené z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“
V druhé kapitole píše o těch, kteří se snaží proroctví vykládat pomocí svého pochopení a tak vzniká lidová tvořivost.
Ta si najde mnoho příznivců, ale její tvůrci i posluchači sklidí Boží hněv. No přečtěte si to sami.
Z toho plyne poučení.
Aby se lidé pohnuli v poznání světa, museli mít určité technické pomůcky.
Ale aby pochopili Písmo, tak k tomu potřebujeme svatého ducha, a toho si nemůžeme vyrobit. Dostane jej jen ten, koho určí Bůh a za účelem, který je pro Boha a upřímné lidi užitečný.
Před mnoha lety jsem se procházel v Karlových Varech po kolonádě a dostal se do úzké uličky, která se v jednom místě rozšířila a uprostřed stálo velice krásné umělecké dílo ze středověku. Já jej obcházel ze všech stran a ukazoval jsem to procházejícím lidem a říkal jim, že je to přesný obraz z knihy Zjevení.
Ale oni nereagovali.
Šlo o kamenné znázornění 12. kapitoly biblické knihy Zjevení, verše1 až 6.
Já si tu sochu prohlížel a obdivoval ty kameníky, protože odvedli skvělou práci.
Později jsem se dozvěděl, že jde údajně o Mariánský sloup, ale když jsem si prohlížel Mariánské sloupy na internetu, tak ten v Karlových Varech se od nich lišil. Had na Mariánských sloupech má v tlamě jablko, ale ten ve Varech jej neměl.
Zkrátka to kamenické dílo v Karlových Varech přesně a to i detailech, odpovídalo popisu, jak jej uvádí Bible ve 12. kapitole knihy Zjevení.
Zavolal jsem svému příteli Martinovi, aby mi to kamenické dílo vyfotil.
On mi potom volal, že to dílo hledal na internetu, ale na kolonádě nic takového nestojí. Trochu mě to zaskočilo, protože jsem před ním osobně stál a vím docela přesně, kde to bylo. Jsem o tom tak skálopevně přesvědčený, že bych dal ruku do ohně.
Pak jsem si vzpomněl, že jsem jej už také o něco později znovu hledal, ale nic jsem tam nenašel.
To znamená, že jsem měl buď sen, nebo vidění, ale tak intenzivní, že jsem z toho úplně zmaten.
A nyní po čtyřiceti letech zjišťuji, že tam ten sloup není a možná ani nebyl. Možná, že jsem to viděl skutečně jen ve snu a nyní se mi to vybavilo, abych o tom napsal povídku pro ty, kteří potřebují jistou osvětu.
To mi trochu radost pokazilo, ale vzhledem k době, kdy to bylo vytesáno a vzhledem k oficiálnímu názoru katolické církve se na ně nezlobím.
Ten popis ve Zjevení, může laikovi skutečně připadat tak, jako by šlo o událost v době, když se narodil Ježíš.
Ale pokud to ještě v dnešní době někdo chápe tak, jako ti ve středověku, tak by se měl hluboce zamyslet nad slovy apoštola Pavla, který po prohlídce Atén na Aeropágu řekl, v biblické knize Skutky 17: 30 a 31, „Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti, ale přesto nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání. Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlivosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“
Ten ustanovený muž je Ježíš Kristus a o něm je řečeno, že je světlem světa. Myslíte si, že bude přehlížet tmu a modlářství, a že se pokoří pod mocnou ruku své pozemské matky?
A to je důvod, proč jsem se rozhodl, že pod vedením Božího svatého ducha uvedu tu problematickou záležitost do správného stavu. Pokusím se to vysvětlit co nejjednodušeji, pokud to půjde a chronologicky.
Ježíš Kristus se narodil asi roku 2 před naším letopočtem a bylo to, jak je zapsáno v některých evangeliích tady na zemi, zrovna tak, jako i Adam s Evou žili na planetě Zemi a ne v nebi, jak se někteří domnívají.
Kniha Zjevení byla napsána v roce 98 našeho letopočtu, tedy asi 65 let po Ježíšově smrti a vzkříšení.
Ale co je podstatné je ta skutečnost, že se měla splňovat až Pánově dni, viz Zjevení 1 : 10. Tam Jan píše „Inspirací jsem se ocitl v Pánově dnu a slyšel jsem za sebou silný hlas, jako hlas trubky, který řekl: „Co vidíš, napiš do svitku.“
Kdy započne Pánův den, bylo dlouho tajemstvím. Až někdy na konci 19. století neznámý katolický bratr pod působením Božího svatého ducha pochopil, že to bude koncem září, nebo počátkem října roku 1914.
Bratr Russell to potom uveřejnil ve své knize.
On to tak dělal. Obcházel různé církve a chytal rozumy, ale bylo to Bohem vedené, takže mu to nevyčítejme.
A nyní, když se podíváme do 12. kapitoly knihy Zjevení, tak je tam napsáno a to černé na bílém, že ta žena, která má korunu z dvanácti hvězd, je v nebi a ty následující události se odehrávají, některé v nebi, ale jiné na zemi, ale všechny až v Pánově dnu.
Ta žena je skutečně královna nebes, jak dokládá její koruna a dokonce i ten její syn má něco společného s Ježíšem.
Ta žena symbolizuje Boží organizaci v nebi a Ježíš byl a zase je jejím významným členem. Nejdříve byl archandělem Michaelem a Božím Slovem, neboli mluvčím.
Na zemi pak obětním beránkem a od roku 1914 je Bohem korunován za krále celé země.
A právě o zrození Božího mesiášského království a jeho dopadu pro lidstvo pojednává 12. kapitola knihy Zjevení. To je ten nově zrozený chlapec.
Zajímavý detail ve 12 kapitole Zjevení je ve verši 7. Tam se píše, že v nebi vypukla válka a Michael a jeho andělé bojovali s drakem a jeho anděly.
A verš 9. popisuje drakova jména, a jejich významy. Je to prahad; tady je odkaz na zahradu Eden, Ďábel = pomlouvač, Satan = Boží odpůrce.
Michael je jméno, které má Ježíš v nebi, přesněji archanděl Michael, význam je tento; Kdo je jako Bůh, má úřad, který jej nadřazuje nade všechny ostatní anděly. Jediná osoba, která mu je, byla a bude vždy nadřazená, je jeho Bůh, Otec a Stvořitel Jehova.
To znamená, že v roce 1914 skončily časy pohanů a začal Pánův den, nebo-li jeho tisíciletá vláda nad touto planetou.
Takže to dítě poukazuje na tuto událost a to souhlasí s proroctvím Daniela, jak to zapsal v 7. kapitole a verších 13 a 14, cituji „Díval jsem se dál v nočních viděních, a tu, pohleďme – někdo podobný synu člověka přicházel s nebeskými oblaky, a získal přístup k Prastarému na dny a přivedli ho blízko, až před Něho.
A bylo mu dáno panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“
Počátek jeho vlády nad zemí není zatím pro mnohé rozpoznatelný, protože vládne uprostřed svých nepřátel.
Než je jednou pro vždy odstraní, tak nyní na základě kazatelské činnosti, kterou provádějí Svědkové Jehovovi po celé planetě, vybírá zbývající členy své vlády, a jiné ovce, kteří přežijí viditelné projeveni jeho moci v armagedonu.
Daniel to popisuje v sedmé kapitole a ve verši 27, „A království a panství a velkolepost království pod celými nebesy byly dány lidem Nejvýše postaveného.
Jejich království je království trvající na neurčito a všechna panství budou sloužit dokonce jim a budou je poslouchat.“
V 7. kapitole knihy Daniel ve verši 13. je popsáno to, co se děje za nebeskými oblaky, to znamená, že to nevidíme.
Zjevení 12: 7 říká, že Satan rozpoutal v nebi válku, ale prohrál jí a byl i se svými nebeskými následovníky, o kterých se píše, že svým ocasem strhl třetinu nebeských hvězd, svržen do oblasti naší planety.
V nebi, neboli duchovní říši nastalo období velké radosti, ale pro naší planetu a lidstvo to je běda.
Období té bědy má být z hlediska Satana krátké, ale pro nás lidi to je období dlouhé asi 120 let.
Satan pokračoval ve válce proti té nebeské ženě a to tak, že pronásledoval její semeno.
Vytvořil totalitní systémy, to znamená fašismus a komunismus, které jsou zde znázorněny dravou řekou. Jinými slovy rozpoutal na zemi dvě světové války jejich účelem bylo zaměstnat lidi, aby nic nepochopili, ale hlavně aby zlikvidoval ty z lidí, kteří mají pokud zachovají věrnost sloužit v Kristově Mesiášské vládě jako kněží a spolukrálové.
Napáchal tu mnoho zla, ale svého cíle nedosáhl, protože „ země“, stabilní a demokratická část, v čele USA tyto dravé řeky pohltila a to tak, že fašismus byl odstraněn a komunismus prohrál studenou válku a musel jednat opatrně.
Nakonec se všechny „země“ stanou nepřáteli Božího lidu a budou Kristem odstraněni.
Ještě je nutno podotknout, že tak zvané demokratické země nepomohli semeni ženy úmyslně, protože i v jejich zemích byli Jehovovi služebníci těžce zkoušeni, ale pomohli jim nechtěně, protože chránily svou „demokracii“ a nakonec se zasloužili o to, aby v zemích pod jejich vlivem mohli lidé svobodně uctívat Boha i bohy dle svého uvážení.
Satan se ale nevzdal a jak popisuje 13. kapitola knihy Zjevení vytvořil politické nástroje, jako například OSN a nyní využije „covidu 19“ k tomu, aby co nejvíce lidí ztratilo Boží schválení. On by nejraději rozpoutal jadernou apokalypsu, ale není mu to dovoleno.
Nyní nám zbývá odpovědět si na otázku, kdo je semenem té nebeské ženy, neboli královny nebes.
O tom píše apoštol Pavel v dopise Galaťanům. Ve třetí a čtvrté kapitole přirovnává Boha Jehovu k Abrahámovi.
Ten měl za manželku Sáru, ale ona měla služku Hagar, která porodila Abrahamovi syna .
Pavel píše ve 4. kapitole od 22 verše.
„Například je napsáno, že Abrahám získal dva syny, jednoho ze služky a druhého ze svobodné, ale ten ze služky se narodil podle způsobu těla, ten druhý ze svobodné skrze slib.
To slouží jako symbolické drama, neboť tyto ženy znamenají dvě smlouvy, ta jedna z hory Sinaj, která rodí děti do otroctví a která je Hagar.
Tato Hagar tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť ten je se svými dětmi v otroctví.
Ale Jeruzalém nahoře je svobodný a on je naše matka.
Vždyť je napsáno: „Raduj se neplodná, která nerodíš; ozvi se a nahlas volej, ty která nemáš porodní bolesti; vždyť děti opuštěné ženy jsou četnější než té, jež má manžela. Atd.
Bratři, proto nejsme dětmi služky, ale svobodné.“
Z toho jasně vyplývá, že ta žena v nebi je také pojmenovaná jako „Jeruzalém nahoře“, nebo-li je v nebi. Je to Boží organizace, neboli jeho obrazná manželka.
Aby se nějaký člověk stal jejím semenem, tak se sice musí narodit jako člověk, ale pak je pomazán svatým duchem, který pochází od Boha Jehovy. Pokud takový člověk projde úspěšně všemi nástrahami života, tak je nakonec vzkříšen k věčnému životu v nebi, jako osoba s dokonalým duchovním tělem a stává se obraznou manželkou Ježíše Krista.
Takovíto lidé jsou už vybírány od letnic roku 33 našeho letopočtu. Ale jak vyplývá z Písma, tak tu ještě někteří z celkového počtu, který určil Bůh, a kterých bude nakonec 144 000, budou žít ještě ve 20 a 21 století.
Já k nim rozhodně nepatřím, protože být knězem je pro mne nepřijatelné, ale hlavně proto, že mě v nebi nechtějí.
Toto uspořádání povede k převýchově přežijících a vzkříšených lidí, kteří mají naději žít věčně na zemi, skončí za tisíc let závěrečnou zkouškou.
A nyní si najděme ve knize Zjevení 21. kapitolu.
V druhém verši je psáno, „Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a je připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela.“
A verš 9 říká, „A přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm misek, jež byly plné sedmi posledních ran, mluvil se mnou a řekl : „Pojď sem, ukážu ti nevěstu, Beránkovu manželku.“
Pak následuje popis tohoto vládního uspořádání.
Verš 12 : Město mělo velkou a vysokou zeď a mělo dvanáct bran a u těch bran, dvanáct andělů a byla tam vepsána jména, jež jsou jména dvanácti kmenů izraelských synů, atd.
A verš 14 : Zeď města také měla dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen Beránkových apoštolů.“
Nový Jeruzalém je složen z lidí, kteří byli obrazně zplozeni Jeruzalémem nahoře, nebo-li Boží organizací. Toto uspořádání začne vládnout s Ježíšem až po Armagedonu.
Všimněte si čísla 12, které je symbolem organizace. Té, která je Boží obraznou manželkou, a také té, která tvoří Ježíšovu obraznou manželku.
K jejich vzkříšení došlo, ale až po roce 1914, jak to dokládá biblický verš 9 až 11 z 6. kapitoly knihy Zjevení, cituji „ A když otevřel pátou pečeť, viděl jsem pod oltářem duše těch, kdo byli pobiti kvůli Božímu slovu a kvůli svědeckému dílu, jež mívali.
A volali silným hlasem a říkali: „Až dokdy, Svrchovaný Pane, svatý a pravý, se budeš zdržovat a nebudeš soudit a mstít naší krev na těch, kdo bydlí na zemi ?
A každému z nich bylo dáno bílé roucho; a bylo jim řečeno, aby ještě chvilku odpočívali, dokud se nenaplní také počet jejich spoluotroků a jejich bratrů, kteří mají být zabiti, jako byli i oni .
A nyní je na místě otázka.
A co Marie, matka Ježíšova, co ta celé ty dva tisíce let dělala, když k ní byly vznášeny modlitby tisíců upřímně věřících katolíků??
Po pravdě řečeno, nemohla dělat vůbec nic, protože byla mrtvá. A ani dnes nemůže dělat nic, i když je součástí těch, kteří tvoří Nový Jeruzalém.
A nakonec nemá ani žádná zvláštní pověření a nikdy jej neměla, tedy kromě toho, že porodila Ježíše, protože Písmo říká, a to ve Skutcích 4 : 10 až 12, cituji „Ať je vám všem známo, že jsme jej uzdravili ve jménu Ježíše Nazaretského, kterého jste přibili na kůl, ale jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. To je kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jež se stal vrcholem rohu.
Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“
Pokud tedy někdo uctívá Marii a modlí se k ní, tak je modlář a měl by změnit písničku a upřímně činit pokání.
Doufám, že jste to pochopili. Jednodušeji to vysvětlit už nejde.
Přeji vám hezký den. Váš Smoke.