20.3 2020
Tato Ježíšova slova, doslovně znamenají, že šťastní jsou ti lidé, kteří Boha prosí o svatého ducha. Mezi ty lidi se počítám, protože o ducha stále žadoním a mám ho stále málo.
Na druhé straně, zlidovělý význam tohoto verše říká, že šťastni jsou ti, kteří mají prázdnou hlavu.
Musím uznat, že je to trefné, protože takový lidé jsou v pohodě. Čím méně toho ví, tím jsou šťastnější, ale jen do času.
Je to proto, že je psáno, že moudrý vidí neštěstí a jde se skrýt, ale ti s prázdnou hlavou jdou dál a pak sklidí problémy, ale i tak mnozí zůstávají rozesmátými, protože nechápou dopad událostí.
Například si uveďme Židy.
Oni byli Bohem vyvoleným národem a byli na to patřičně pyšní. Když se pak mezi nimi objevil Ježíš a dělal zázraky, tak to s nimi nijak nepohnulo. Slepě věřili svým náboženským vůdcům a tím nakonec přišli o životy.
Ale oni se nepoučili.
Když se objevil Hitler, tak jednali podobně. Jen někteří, kterým to pálilo a měli na to, tak zavčas přesídlili z Evropy do Ameriky. Ti „šťastní“ pak skončili s prostřelenou hlavou v nějaké díře, nebo se ohřáli v plynových pecích. A těch pár, kteří to přežili, se z toho opět nepoučili.
Byli šťastní, protože si vsugerovali, že trpí pro svou věrnost Bohu a nikdy by si nepřipustili tu pravdu, že je jejich Bůh Jahve, už dávno zavrhl a že sklízejí jen to, na co je v Mojžíšově zákoně upozorňoval. Zkrátka se Židé, jako celek už nikdy nevzpamatují, protože na to nemají Božího ducha.
Ale co jiní lidé???
Je to smutné, ale jsou na tom stejně. Budou slepě důvěřovat ve své duchovní vůdce, až nakonec zjistí, že jsou v loji.
Proto vás prosím, proste Boha o svatého ducha, dokud je čas. V sázce je váš život a životy vašich dětí.
Během dvou měsíců jsem pod vedením ducha napsal asi deset povídek a to s velmi vážnou tématikou.
A najednou, zničeho nic, jsem jej začal ztrácet. Je to asi tak, jako bych byl robot, kterému vypnuli připojení na elektrickou síť, nebo došla baterie.
Najednou jsem se cítil jako normální člověk, zkrátka jsem byl jako mrtvola.
Uvažuji o tom, kde se stala chyba a co jsem zase zvoral a čím jsem zhřešil.
Ve čtvrtek večer se úpěnlivě modlím k Bohu o pomoc. Já jej před časem poprosil, aby mne neoslovoval skrze sny, protože u nich občas nevím, od koho pocházejí. I když sny, jako takové sami o sobě, jsou o ničem. Následovat musí také pochopení, a pokud člověk ví, jak to funguje, tak je to jednoduché.
Člověk nebyl vytvořen tak, že by uměl sny vykládat, protože výklad snů patří Bohu.
No a ten čtvrtek jsem Boha poprosil, zda by mně nějak neoslovil, dokonce i snem.
V duchu jsem řešil velký problém, totiž jak zveřejnit to, co mi bylo objasněno a zda vůbec
Týkalo se to Kristova trůnu a dalších démonských hrůz, kterými jsou zaplaveny naše knihy a Strážné věže.
A v noci jsem měl zajímavý sen.
Nebyl jsem z něj nijak moudrý, protože se dle mého pochopení, netýkal toho, o co jsem prosil, ale těch pedofilních hrůz, která nyní vyplouvají na světlo boží.
Tím se již nezabývám, protože to je v rukou světských soudů.
Ráno se probudím a říkám si, no to mi Bůh nijak nepomohl, protože jsem z toho snu jelen.
A v tu chvíli jsem cítil, jako by mě někdo připnul k síti. V mozku mi zablýsklo a naskočil mi tam biblický příběh, který se odehrál v době Izraelských soudců a jeden biblický verš, který je zapsán v novozákonní knize I. Korinským v desáté kapitole a verši jedenáct, cituji: „To je postihovalo jako příklady a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí“.
Já si vyhledal ten příběh, který je zapsán v knize Soudci v 19 až 21 kapitole a přemýšlím, co si z toho můžu vzít za poučení.
Mezi tím se mi po modlitbě začaly vybavovat detaily toho snu. A jak čtu a přemýšlím, tak se mi nejprve zježil knír a pak všechny chlupy na těle.
Vraťme se nyní k tomu snu.
Viděl jsem zvláštní lavici, na které seděli asi lidé. Ta lavice měla několik řad za sebou a v každé řadě sedělo asi pět lidí.
Jen v první řadě seděla jedna žena s jistým mužem. Měl jsem za to, že to je její manžel. Já s ní diskutoval o těch pedofilech a ona nakonec odešla. Myslel jsem si, že jsem v té diskuzi zvítězil.
Pak jsem se podíval po těch posluchačích a měl jsem velice zvláštní pocit. Všichni se na mně bez mrknutí oka dlouze dívali a dívali. A byli smutní.
Já později pochopil, že to byla porota a že mi chtěli něco důležitého říci, ale neřekli, protože věděli, že to pochopím, až si prostuduji ten biblický příběh, protože mi Bůh pomůže svým svatým duchem.
Příběh byl zapsán podle skutečných událostí a je sám o sobě plný hrůz. Ale ve chvíli, když jsem jej začal chápat v kontextu s tím biblickým vodítkem, tak se ježím a vy budete také.
Dokonce i Samuel, který byl Božím prorokem, měl s tím příběhem velký problém. To vyplývá z úvodního a závěrečného verše, ve kterých píše: „V té době nebyl v Izraeli král a tak si každý dělal to, co bylo v jeho očích správné“.
Ta skutečnost, že to říká zrovna Samuel, to jenom umocňuje.
Byl to totiž on, kdo proti své vůli, jim nakonec pomazal za krále Saula. On měl se Saulem jen špatné zkušenosti a navíc Židům říkal, že lidského krále nepotřebují, protože mají krále nebeského, kterým je Jahve. Nakonec jim vyhověl, protože Jahve mu řekl, ať jim dá, co chtějí, ale Bůh Jahve se cítil židovským národem zavržen.
Pokud máte Bibli, tak si ten příběh pozorně přečtěte a pokud ne, tak jej shrnu a vy potom přemýšlejte se mnou a pokud ujedu, tak mě napravte.
Jistý Levita si vzal, kromě manželky, ještě mladou souložnici. Ona se asi cítila sexuálně zanedbaná, a tak mu byla nevěrná. Nakonec od něj utekla ke svému otci. Po nějaké době se Levita vydal za ní a přesvědčil jí, aby se k němu vrátila. Na zpáteční cestě přenocovali v jednom izraelském městě, které patřilo kmeni Benjamín a jmenovalo se Gibeja.
V noci se jistí zvrácení muži, dobývali do domku, kde nocoval a dožadovali se sexuálních styků s tím mužem. Nakonec se spokojili z jeho souložnicí a zneužívali ji až do rána, nakonec, když už sexu měla dost, tak zemřela. Až sem dobrý.
Z hlediska zákona měla být ukamenována, ale nakonec dostala to, po čem nejvíce toužila.
Pak jí ten muž nožem rozřezal na dvanáct kusů a každý kus poslal do jednoho kmene. To vyvolalo spontání reakci a všichni muži z jedenácti kmenů v počtu čtyři sta tisíc se sešli na místě, kde byla truhla smlouvy a velekněz, skrze něhož se dalo hovořit s jejich Bohem Jahvem.
Ale kmen Benjamín se vojensky shromáždil v Gibeji, v celkovém množství 26 000 mužů sloužících ve vojsku.
Židé se od Levity dozvěděli, co se stalo a žádali odpovědné muže z Gibeje, aby jim vydali ty zvrhlíky k popravě. Ale nebylo jim vyhověno.
Ptali se tedy Boha Jahveho, co mají dělat. Bylo jim řečeno, aby kmen Benjamín vojensky potrestali.
A tak došlo k bitvě, ale co se nestalo.
Benjaminovci vyhráli dvě bitvy, ve kterých zahynulo celkem 40 000 těch, kteří se dožadovali spravedlnosti a odstranění špíny z Izraele.
Tady se zastav a přemýšlej.
Kolik po nich zůstalo vdov, sirotků, matek a dalších nešťastných příbuzných???
Já nechápu, proč to dobrotivý a laskavý Bůh Jahve dovolil???
Opět se sešli a prosili Boha o jeho názor. Bylo jim řečeno, aby v boji pokračovali a že jim Jahve vydá Benjamínovce do rukou.
A tak opět došlo k boji, ve kterém nakonec kmen Benjamín ztratil 25 300 mužů. Zachránilo se jen 700 vojáků.
Ale tím to neskončilo, právě naopak.
Vítězné vojsko potom vyhubilo ostřím meče všechny ostatní členy tohoto kmene. To znamená jejich manželky, rodiče a děti a jejich města srovnali se zemí. Kolik to asi bylo nevinných obětí? 100 000 nebo 200 000???
Ale ani touto hrůzou to neskončilo.
Najednou si ti vítězové uvědomili, co napáchali a chtěli se nějak odčinit těm, kteří to z kmene Benjamín přežili a tak jim nabídli mír s tím, že jim opatří ženy, aby se tento kmen mohl opět rozmnožit. Ale kde brát, když oni před tím slíbili Bohu, že žádný z nich jim dceru nedá.
A tak dumali, až zjistili, že z cizího krev neteče.
Zjistili, že obyvatelé města, které se jmenovalo Jabeš-gilead se trestné výpravy nezúčastnili, protože chtěli být neutrální.
A to je přišlo draho.
Vítězové poslali dvanáct tisíc mužů, kteří to město vymazali z povrchu země, včetně všech živých.
Zabili muže, ženy a všechny děti, kromě čtyř set dívek, panen, které věnovali poraženým bratrům.
Kolik to asi bylo nevinný životů. Padesát tisíc, nebo víc???
Na tři sta Benjamínovců se nedostalo a tak jim poradili, že si je mohou ukrást v jistém městě.
To samotné je již daleko za hranicí chápání i dnešní zkažené generace.
A nyní si mám z tohoto příběhu vzít ponaučení a pochopit, jak to dopadne s našimi bratry v blízké budoucnosti a jak se zachovat, abych sám nepřišel o kejhák. A hlavně, co si mám myslet o našem milujícím Bohu???
Lidi, kteří v tom příběhu figurují, můžeme rozdělit na tři tábory.
Do prvního patří ti sexuální devianti a jejich ochránci se svými rodinami.
To krásně odpovídá tomu, co nyní řeší soudy. Zvrhlí pedofilové zneužili tisíce dětí a místo toho, aby byli vydáni světským soudům k potrestání, tak je naše společnost ochránila a problém uklidili pod koberec. Odůvodnili to tím, že svědkové ctí vysoké soudní pokyny, které dostali od Jehovy. A to je líbivá pravda, protože aby byl obžalován nějaký muž, který má jisté služební postavení, tak jsou nutní dva očití svědkové. Tím nepřímo doznávají, že ti pedofilové zastávají v naší organizaci významné posty.
Takové svědky, to dítě nemělo a bylo odstrčeno.
Ale podle pokynů Ježíše, to neměli vůbec řešit, protože to měli přenechat soudům.
A nyní si představte, jaký to bude mít ohlas u rodin těch, kteří takovéto kauzy řešili. Do kriminálů by šli nejen pedofilové, ale také jejich ochránci. A co jejich manželky a děti??? Brali by to jako spravedlivé, nebo by tvrdili, že jejich manželé a otcové jen poslouchali pokyny se shora???
Kolik by jich zahynulo a to proto, že by se vzbouřili proti Bohu???
A to je důvod, proč to bude vedení tutlat a tutlat, když nakonec ty pokuty nejdou z jejich kapes.
Budou dělat vše proto, aby to nakonec vyřešil milosrdný, laskavý a shovívavý Bůh Jehova, protože světské soudy je litovat nebudou, ale pořádně si je vychutnají.
Proto všichni svědkové Jehovovi prosí Boha, aby neprodleně ukončil lidské vlády. Snaží se Boha vyprovokovat, aby skákal podle jejich příkazů.
Do druhé skupiny patří ti, kterým bylo hrozně ublíženo a následkem toho opustili Jehovovu organizaci a podali hromadné žaloby k světským soudům a tak vzali události a trest do svých rukou. Jsou na tom stejně, jako ti rozezlení Izraelité, kteří zabíjeli o sto šest, ale také proto měli obrovské ztráty. Ale na tyto lidi se musí brát mimořádný ohled, protože jsou v právu, které jim Benjamínovci upřeli. Všimněme si, že tato skupina byla daleko více postižena, než ti provinilci.
Vrátí se alespoň někteří, po svých zkušenostech, zpátky do Boží organizace??
A už tu máme mnohé dnešní svědky Jehovovi, kteří dělají mrtvého brouka a jsou, jak si myslí neutrální. Jak to s takovými a jejich rodinami tehdy dopadlo???
Tady jsem dostal také odpověď, jak mám já jednat.
Měl bych tisíc důvodů dělat, že nic nevím, nebo že se mně to netýká, ale už víte, jak bych dopadl.
Pokud mi to Bůh Jehova objasnil, tak mlčet nesmím. Ale také nesmím jednat pomstychtivě, nebo bez Božího vedení, to je jeho svatého ducha.
A co jsem pochopil o tom jaký je Bůh?
Nevím, protože v Bibli je napsáno, že o něm slyšíme jen vzdálený šepot. V každém případě bychom k němu měli pociťovat zdravou bázeň.
Ti nevinní budou odškodněni a budou v novém světě Ježíšem vzkříšeni s nadějí na věčný život.
Ale jak to nakonec dopadne s dnešními svědky, těmi ublíženými, nebo s těmi zlosyny, tak to nevím.
A proč se to stalo a bylo to zapsáno???
Asi kvůli mně, abych to pochopil a mohl vám to sdělit. Jsem z toho velice smutný, jako ti porotci v tom snu.