Vážený pane prezidente.
Nejraději bych napsal vážený příteli Miloši, ale z pochopitelných důvodů to napsat nemohu, protože Vy jste na tom pomyslném společenském žebříčku na místě prvním a já jako odkopnutý svědek Jehovův, posledním.
Přesto jsem velice rád, že jste i mým presidentem, protože patřím do té desetimilionové společenské lůzy, kterou jste neodkopl. Váš protikandidát pan Drahoš se netajil tím, že On chce být prezidentem především té vrchní desetitisícovky, do které patří, i tituly ověnčené osoby vyšší společnosti s prázdnými hlavami, ke kterým on patří především.
Těsně před druhým kolem prezidentských voleb, se jeho portréty objevili všude a to v nebývalém množství. Našel jsem jich několik i v mé popelnici, kam je vyhodila asi má drahá manželka. Při tom pohledu jsem si vybavil pořekadlo, které po pravdě říká „jména hloupých, na všech sloupích“.
Jak si dobře uvědomuji, tak jako svědek Jehovův, nepatřím zrovna do stejné krevní skupiny, jako je ta Vaše, protože Vy si vážíte lidí, kteří volí, dokonce i vaše odpůrce, ale my ze zásady nevolíme, protože jsme neutrální.
Ale podívejte se prosím na to z jiného úhlu. Moje žena, která je také svědkem Jehovovým, byla Vaším šarmem tak okouzlena, že zanechala všech svých povinností a schovala se v pokojíku, kde na tabletu s napětím sledovala vaše klání. Vše mi pak velice podrobně vyprávěla. Samozřejmě byla ve všem na Vaší straně. Pak se v neděli vytratila a trvalo to dost dlouho, než jsem se jí dočkal.
Co myslíte, kde asi byla.
Takže jste její hlas určitě získal. Navíc Váš soupeř přišel minimálně o dvacet tisíc hlasů, protože jej Svědkové nevolili. Ono je nás v České republice jen deset tisíc, ale jak kdysi říkával jistý herec, který hrával v pohádkách podvodní bytost, „mít deset tisíc, nebo nemít deset tisíc je rozdíl dvacet tisíc“, že?
Mnozí říkali, že vaše klání je souboj starého a nového uspořádání. Ale já to vidím jinak. Byl to souboj moudrého, zkušeného a důvtipem vybroušeného selského rozumu s papugajem, který jen papouškoval hloupé fráze, které mu do ucha pomoci moderních vymožeností diktovala uhlobaronská mafie, která jej financovala a pokud by vyhrál, tak by se sám nestačil divit, co od něj požadují. Možná i novou amnestii.
Jeho největším mínusem, byly výzvy ke změně. Každý křesťan ví, co je napsáno v Bibli. V přísloví ve 24 kapitole a 21 verši je napsáno důrazné varování. Cituji: „Můj synu, boj se Boha a krále. Nevměšuj se mezity, kteří jsou pro změnu. Vždyť jejich pohroma nastane tak náhle, že kdo si uvědomuje zánik těch, kteří jsou pro změnu.“ A vidíte, jak rychle se to splnilo?
Další pohroma, která je čeká, vyplývá z toho, že už pro Vás vykopali hrob. Žena pana Drahoše, na svém mýtinku říkala, že pokud by náhodou nyní prohráli, tak se nic neděje, protože prý do dvou roků natáhnete brka a oni se ujmou vlády. Bible o tom říká: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. Asi tady máme nového Kozinu.
Mně se na Vás líbí právě to, co Vám nejvíce vytýkají. Váš brilantní a jedinečný humor a to jak pomocí něj, jste už mnohokrát poslal mnohé kamsi.
My jsme skoro vrstevníci, až na to, že máte trochu delší zkušenosti. Já dříve pracoval jako vyhazovač v jedné restauraci, tedy oficiálně, jako ochránce socialistického majetku. A pokud někdo neposlouchal, tak jsem mu dal po hubě a on si dal podruhé pozor. Dnes vidím, že jsem to nedělal dobře, i když výsledky byli značné, a tak se učím od Vás.
Například, když nějací vandalové po Vás hodili svá nefunkční a tudíž nepotřebná vejce, tak jste to přešel v klidu, a aby se to nemohlo opakovat, tak jste je jako by nic rozšlápl.
Navíc jste v tom klání pochválil své spolupracovníky a dokonce i pana Drahoše, který Vás všude pomlouval. Řekl jste pouze, že vás má asi rád. Škoda jen, že jste nešel do detailu. Já čekal, že před kamerami při volbách demonstrativně, aby to všichni věděli, řeknete, že dáváte Svůj hlas panu Drahošovi. Škoda, tak příště.
Ale nejkrásnější bylo to, jak jste nádherně usměrnil a pokáral tu mladou a krásnou, ale hloupou moderátorku, když jste jí řekl, že nebyla nikým ovlivněna, kromě sama sebou. No to byla perla.
Jen jednou mi na chvíli zatrnulo, protože jsem nevěděl, jestli si děláte legraci, nebo ne. Bylo to ve chvíli, když jste děkoval svému předchůdci v úřadu Václavu Klausovi. Poděkoval jste mu za podporu a připsal mu zásluhu na pěti procentech Vašeho úspěchu. To bylo od Vás velmi pěkné, ale mezi námi. Jak to dopadlo s paní Bobošíkovou, kterou Klaus zaštítil? Také hlásali: „To chce změnu“, a nakonec dostala půl procenta hlasů. Ještě štěstí, že jste jej neměl ve volebním týmu. Kdybych byl Vašim otcem, tak bych Vám řekl, „s tím lumpem se moc nestýkej, už tady toho napáchal až, až“.
Ale moje hlavní důvody proč Vám píši, jsou dva. Ten první je čistě lidský. Jak jste řekl „bolí Vás nožičky“. Mně jeden čas bolely tak, že jsem už nemohl ani chodit a navíc jsem měl problém a prostatou. A pak mi jedna babka poradila a já začal užívat bezinkový likér. Dnes po krátké době čůrám zase jako chlapec a mohu si dopřát trochu alkoholu na ředění krve a „nožičky“ mně nebolí.
Já mám rád domácí slivovici a v tom jsme také za jedno. Léčím si pomocí ní veškeré neduhy, ale na nohy nepomáhá, protože po ní mi těžknou. Navíc moje žena nerada vidí, jak se pomocí slivovice léčím. Ale u likéru, to je jiná. Je v ní asi padesát procent rumu, ale to jí nevadí. Zkoušel jsem do něj dávat místo rumu slivovici, nebo kalvádos, ale nebylo to ono. V bezinkovém likéru, není nad český rum.
Pokud budete mít zájem, tak napište a já vám pošlu recept a navíc se s Vámi rád podělím o zásoby.
Druhý důvod, proč Vám píši je historický. Já píši výpravnou knihu o tom, co se kolem děje. V říjnu budu vydávat první díl, který se jmenuje „Bláznova zpověď“ a nyní píši již druhý díl.
Možná, že jednou bude moje povídání bráno jako jakýsi druh kroniky. A tak si myslím, že by byla velká škoda, aby v ní tento dopis nebyl.
Přejí Vám mnoho zdraví a hlavně bystrou mysl, která mi u Vás učarovala a je mi velkou inspirací.
Děkuji, Váš věrný poddaný a upřímný obdivovatel.