V Bibli se o něm nic nedozvíte, ale v mnohých církvích je o něm napsáno mnoho.
Já v očistec věřím, protože jsem v něm již více než třicet let uvězněn.
Nyní bych vám rád vyprávěl, jak jsem se do něj dostal a co prožívám.
Můj dřívější život se podobal bloudění v temném bludišti. Hledal jsem smysl života, spravedlnost a klid. Oddával jsem se třem božstvům. Byli to víno, ženy a zpěv, ale k trvalému štěstí to nevedlo.
A že bych byl z toho nešťastný, tak to také ne. Nakonec, když už jsem se smířil s myšlenkou, že už to lepší nebude, tak se v dáli zablýskala zlatá muška. Začal jsem se svědky Jehovovými zkoumat Bibli.
To co jsem se z Bible dozvěděl, mě zcela uchvátilo a já odvrhl své oblíbené bohy a dal se pokřtít. Domníval jsem se, že mám vyhráno. Sice jsem následkem své neuvážlivosti a nezkušenosti, utrpěl několik škrábanců, ale co je to oproti té mušce zlaté.
Pak jsem měl sen, ve kterém jsem bloudil v potemnělé jeskyni, až jsem po jistém čase došel na její konec.
Brzy jsem zjistil, že bloudění již ustalo, ale že jsem se ocitl na místě, kde cesta začíná, nebo také končí. Byl jsem sice pod světlem, ale to světlo na mně zářilo otvorem ve stropě. Cesta nahoru je velmi a velmi obtížná a její zdolání má trvat mnoho let. Ale je tu i možnost vrátit se zpátky, a čím později se k tomu člověk odhodlá, o to je to těžší.
Ta cesta nahoru, je v podstatě kruhové schodiště. Stupínky jsou velmi kluzké a v některých místech zcela chybí. Přes taková místa se člověk dostane jen s pomocí Boží. Já se z vypětí všech sil, pustil cestou nahoru, abych zjistil, že po třech schůdcích člověk uklouzne a sesune se o čtyři stupínky zpět. Já byl zvyklý jednat vždy samostatně, ale tady zjišťuji, že se nahoru dostanu jen ve spolupráci s druhými. Ale s kterými? Tady se lidé řadí do určitých koalic, podle svého srdce. S hrůzou zjišťuji, že mnozí švindlují. Místo aby druhým pomáhali, tak je nehorázně ekonomicky využívají a dokonce jim brání v postupu. A tak sedím asi dvacet let na místě, a nemohu se pohnou, protože mi hrozí zřícení a kolaps.
A tak sedím a přemýšlím.
Říkám si, jsem v pasti, a pak, že neexistuje očistec, a jsem nešťastný. Ale mám několik možností, jak se s tím vypořádat.
Jedem zkušený bratr říká, „co tě na tom překvapuje, ty nevíš, že jsi v Jehovově organizaci?“
Jiný zase radí, „musíš se otupit, jinak budeš stále nešťastný“. A moje manželka to řeší také s nadhledem a říká: „No a co? Už dnes mají svou plnou odměnu, tak se tím netrap.“ Tím říká, že ve velkém soužení, je Bůh zlikviduje.
Hlava mi to nebere, a protože jsem Smoke, chci věci řešit, ne jen přihlížet a čekat, že nakonec všichni bídně „chcípnem“.
Říkám si, v Bibli je psáno, „ten kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn.“
Ale v jakém stavu musí zůstat a v jaké koalici?
Přišel jsem k názoru, že si člověk, aby měl Boží přízeň, musí uchovat víru, lásku a čisté srdce.
To se snadno řekne, ale…. V tom očistci není sám a musí čelit tlaku různých zaprodanců a křiváků.
V Bibli se řeší zajímavá otázka.
Prorok se ptá kněze. Když se něco nečistého dotkne svatého, stane se to svatým? Kněz říká, že ne, naopak to svaté se stane nečistým. A to je pravda, kterou si můžete ověřit. Kupte si tunu čerstvého masa a vložte do něj jeden gram shnilého. A co se stane.
Pochopitelně všechno shnije.
V praxi to funguje tak, že si „špinavý“ svědek říká: „To, že jsem byl nevěrný své ženě, nebo lžu, tak to odčiním tím, že budu aktivní ve službě a na shromážděních.“
Stane se skutečně čistým? Není to náhodou tak, že vše na co sáhne, nebo kam přijde, tak se to stává nečistým. Je to tak.
Takový člověk si zahrává s Bohem, dokonce bych řekl, že mu plive do očí. Co může očekávat.
Říkám si, když si toho nebudu všímat, nebo otupím, tak se trápit nebudu. To je sice pravda, ale dál se také nedostanu, ale já musím nahoru, ne sedět na místě a čekat.
Ti, co mi brání v postupu, se musí změnit, nebo vypadnout.
Vzpomněl jsem si na Lota. To byl synovec Abrahama. Nebyl to zrovna svatoušek, ale to co viděl v Sodomě, do které se nastěhoval, mu nedalo spát. V Bibli se píše, že každý den trápil svou duši. Ale jeho manželka a dcery se tím netrápily, protože byly otupělé. Možná, že právě ony byly příčinou toho, že se ze Sodomy neodstěhoval.
Ale Bůh viděl celou záležitost v pravém světle. Nakonec se z jeho manželky stal solný sloup a jeho dcery, které přišly při zničení Sodomy o nápadníky, otce opily a znásilnily. Vznikly z toho dva národy, které nakonec zmizely z povrchu světa.
Bůh sice jedná pomalu, ale jistě.
Takže si něco namlouvat, nemá smysl, všechno se nakonec nějak provalí. Je to podobné, jako když do sklenice s vodou kápnete olej a pořádně protřepete. Po nějaké době ten mizerný olej vyplave na povrch.
Rád bych vám vyprávěl jednu osobní zkušenost.
Asi měsíc poté, co mně první manželka opustila, mně navštívili moji noví přátelé. Přinesli mi něco dobrého na zub. Já se jim moc nevěnoval, protože jsem si lízal utržené rány. Pak odešli, protože já si zalezl do postele. Slyšel jsem, jak zaklaply dveře a já usnul. Náhle cítím, že ke mně něco leze. Probudím se, a ona to mladá krasavice. Jedna z těch, která po mně nedávno na památné slavnosti lačně vzhlížela. Byla to vysoká, štíhlá, temperamentní maďarka. „JUJ“, žena jako kobyla.
A já ji tenkrát vyhnal.
Asi o dva měsíce později, přijeli do města komedianti a jeden z nich se jí hned zmocnil. Když se to její manžel dozvěděl, tak chtěl zachránit rodinu a přiznal se, že jí byl také asi před deseti lety nevěrný.
Deset let to všivák tajil. Chodil na shromáždění, kde se modlil jako by nic a nyní to prasklo.
Takové případy nejsou mezi věřícími nic zvláštního, a většinou to ti, kteří se starají o čistotu, zametou pod stůl. Ale jim to neprošlo, protože je řešil jistý muž, který byl manželem té druhé, v jejíchž očích jsem viděl touhu. Ona mu totiž nasadila takové parohy, že dveřmi prošel jen bokem, protože to čelně nešlo. On z toho dost pil. A nyní dostal možnost se na někom pomstít. A tak je ze sboru vyhodil. Ale sám se tam také dlouho neohřál a jiní jej vyřešili stejným způsobem.
On se totiž při chůzi dost motal. Tvrdil, že to není alkoholem, ale větrem, který tlačí na ty parohy. Oni mu to dlouho baštili. Ale pak přišla zima a on se motal dál. To bylo divné a tak mu přeměřili nohy. A vida, měl je poněkud krátké.
Takže lže. A to byl jeho konec, protože Bůh je ochoten ledasco prominout, ale vědomou lež, na tu je velmi alergický.
Lež je totiž dítkem Satana. Vzpomeň si, jak v zahradě Eden nalhával Evě, že se stane bohyní. A dnes lidem nalhává, že on vůbec neexistuje, a že za všechno zlo, které lidé jako bohové zažívají, může jejich stvořitel, Bůh.
Z toho je vidět, že nikdo z těch, co podvádí a lžou, Bohu neuniknou.
V biblické knize Zjevení v 21 kapitole a verš 8 se o tom píše: „Ale zbabělci a lidé bez víry a ti, kdo jsou ohavní ve své špíně, a vrazi a smilníci a ti, kdo provozují spiritismus, a modláři a všichni LHÁŘI, ti budou mít podíl v jezeře, které hoří ohněm a sírou. To znamená druhou smrt“.
Pro doplnění chci říci, že svědkové Jehovovi nejsou ve věcech mimo manželského sexu, oproti vám, nijak pozadu.
Uvedu jeden příklad. Jeden svědek Jehovův se oženil. Záhy se zjistilo, že si mezitím upíchl dvě děti bokem. S tou nynější ženou měl také dvě děti. Pak se zjistilo, že zase někde zasel. Žena se s ním rozvedla a on si vzal cikánku se šesti dětmi. Ona, tedy jeho bývalka, si to vykompenzovala tím, že si vzala za manžela mladého Roma. A nyní se do toho zkuste vžít. Ona sedí na shromáždění se svým Romem a on má sebou celé stádo. Nějaký čas po sobě pokukovali. Pak se vrátil z převýchovy (kriminálu) bývalý druh té vdané cikánky a ona se k němu vrátila. Zhrzelý manžel z pomsty, opět někde zasel. A nakonec se ti dva k sobě vrátili. Oba se rozvedli a uzavřeli staronové manželství. A jsou šťastní.
Jeden by řekl „Sodoma a Gomora“, ale básník by to shrnul poeticky „kámen tam šoustá cihlu“.
To jen já jsem trochu ujetý a beru Bibli vážně, proto jsem své ženě třicet pět let věrný, asi půjdu k psychiatrovi.
O lhaní bych chtěl říci ještě něco.
Já si vždy myslel, že je to doménou cikánů, ale zmýlil jsem se. Věřící lidé si stále něco nalhávají, až tomu bezvýhradně věří.
Opět budu vyprávět osobní zkušenost.
Asi před dvaceti pěti lety se do našeho městečka přestěhovala mladá rodina s Moravy.
Byli to katolíci se zlatým srdcem. Začali se zajímat o učení svědků Jehovových. A protože byli přátelští, obětaví a štědří, tak jsem si je zamiloval.
Jejich problém byl v tom, že toužili po dětech, ale nějak to neuměli. Pak se rozhodli, že si vezmou dítě z kojeneckého ústavu.
Snažil jsem se jím to rozmluvit, ale marně. Na mé argumenty, jako je genetika, nebrali ohled. Prý vše vyřeší dobrou výchovou a vhodným prostředím.
Nakonec si domů přinesli miloučkého Roma, do kterého se bezvýhradně zamilovali.
Vše šlo dobře, až do jeho čtrnáctých narozenin. Pak se projevily ty schované geny a také vhodné prostředí.
Mezi svědky Jehovovými, kam jej vodili, se objevila ropucha. To byla jistá rozvedená ženština, které bylo více než čtyřicet let, a která začala po tom chlapci toužit.
Prý si jej vymodlila na Bohu.
Začala jej lákat do svého šmajchl kabinetu a měla úspěch, protože ty jeho geny dělaly divy.
Tady se splnilo to, co je zapsáno v sedmé kapitole knihy Přísloví. Šel za ní, jako vůl na porážku a vůbec netušil, jaké utrpení tím způsobí druhým a nakonec i sobě.
A tak začal boj o jeho duši. A on toho začínal využívat. Občas vyvolal pozdvižení a rádoby matka i milenka se předháněli, jak se mu zavděčit. Nakonec mu kupovali cigaretky a mariánku, kterou pěstovala jedna obětavá křesťanská rodina. Za úplatu byla ochotná část své mičurinské práce obětovat pro blaho svých souvěrců.
Pak se to provalilo a odpovědní bratři to řešili.
Co s tím udělat, babo raď.
On je to totiž problém. V případech, kdy je spáchán trestný čin, tak jsou povinny to nahlásit policii.
K tomu je vybízí, jak Bible, respektive 13 kapitola biblické knihy Římanům, verše 1 až 5, tak i závazek, který podepsali s vládou při registraci jejich organizace.
A tak dumali, jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Tedy, aby se ta jejich organizace nedostala do řečí.
Něco podobného se stalo starověkým Izraelitům. Jejich „chrám“ byl pro ně mnohem více, než Bůh, který v něm přebýval. A páchali všemožná zvěrstva, až jim nakonec Boží Syn Ježíš Kristus řekl, „váš chrám je vám zanechán“. Nakonec z něj dle Ježíšových slov nezbyl ani jeden kámen, který by nebyl rozbořen, dnes tam stojí muslimská mešita.
V této věci byli čtyři svědci, kteří byli ochotni mluvit. To je víc než dost. Oni stačí dva. A tak je rozdělili. Dva v jednom sboru a dva v druhém. Jsou to dva manželské páry. Tak to je dobře. Manželský pár nejsou dva, ale předci jen jeden, to dá rozum, že. Navíc, jeden je v tom namočen a proto je ochoten mlčet. Ten poslední je už sám a tak je jeho svědectví bezvýznamné. Navíc mu pohrozili vyhazovem z té jejich organizace, a je to vyřešené.
Jenže on je to Smoke a ten to jen tak nenechá, ale oni to neví.
Bylo oznámeno, že Mičurin pěstoval jen neškodné technické konopí na výrobu mastiček na bolavé klouby babiček, aby mohli chodit do služby.
Tím je věc vyřešena a uzavřená a nemusí se nic hlásit policii. Hotovo, šmitec.
Jenže tím nadělali z dvaceti svědků Jehovových, kteří v tom jeli, LHÁŘE odsouzené ke koupelím v ohnivém jezeře. A kupodivu všem to vyhovuje, jen Smokemu ne.
Má k tomu několik důvodů.
Nesnáší, když mu někdo vyhrožuje a dělá z něj lháře. Má rád své přátele a miluje Boha.
A ten k němu promlouvá skrze sny a také Bibli, viz kniha Přísloví 24 kapitola a verš 11 a 12.
A roky ubíhají a já s údivem sleduji, jak se ze zlatých srdcí stávají srdce zatvrzelá a ničemná.
Byli to totiž oni, kteří k nám asi před pěti lety přijeli na návštěvu a s nelibostí nám vyprávěli o našich mičurincích. A jak byla sestra rozjetá, tak jí uklouzlo, že i ona dvakrát tu jejich mariánku koupila pro synka.
My o tom věděly také své, a tak jsme se dohodli, že to oznámíme.
Ale byli to oni, kdo se zalekli a vše popřeli.
Po dvou letech byla sestra u nás na chalupě. Zničehonic se k tomu problému vrátila a tvrdila, že mariánku synkovi nikdy nekupovala. Tabák, to ano tvrdila, ale mariánku ne. My s manželkou jsme se jen po sobě podívali, ale neříkali jsme nic, protože v Božích očích to vyjde nastejno.
Po dalších třech letech nám vypráví, že syn žije stále u ropuchy, ale že se domů může kdykoliv vrátit.
V nynější době je v nemocenském stavu, protože propadl užívání pervitinu. A je to vina ropuchy, protože mu kupovala mariánku, která je u závisláků prvním stupínkem. Ale hodný pan doktor to zahrál do autu a napsal, že má psychickou poruchu, schizofrenii.
Po dvou měsících, ale tvrdí, že není narkoman, ale jde na tři měsíce do nemocnice na psychiatrii na pozorování.
Nám je jasné, že jde na odvykací léčení.
Tady by se měli naši přátelé konečně zastavit a přiznat barvu, protože proti tomu mladíkovi se dopustili zločinu.
Já tomu dal určitý čas, aby se mohl vyjádřit Bůh.
A věc se má tak, že nový cestující dozorce, dal naším starším pokyny, aby tu záležitost znovu prošetřili.
Samozřejmě, prsty v tom má Smoke, protože si myslím, že není správné, kvůli malé lži, koupat se navždy v ohnivém jezeře. A nepřeji to ani druhým a tak jsem udělal vše pro to, aby všichni, kteří se do toho nějak namočili, dostali šanci.
Ví o tom i mnoho lidí, kteří nejsou svědky Jehovovými, ale bylo jim velmi ublíženo, protože i jejich synkové kouřili naší mariánku. Dnes jsou i jejich ratolesti na pervitinu. Až se dozví, kdo jsou oni tajemní mičurinci a jejich ochránci, tak vám to nedarují.
Proto radím, jsou tu svědkové, kteří se nezaleknou, ale budou mluvit. Přiznání je sice cesta k jistému trestu, ale také polehčující okolnost.
Další lhaní je jistá koupel.
Přejí vám hezké dny.