Ve čtvrtek večer, mně má žena konečně, po mnoha pokusech přemluvila, abych si poslech videonahrávku svědků Jehovových, která prý vysvětluje, co a kdo je ta „generace“, která zažije konec dnešního světa.
Přinesla notebook, tablet, nebo jak se ty moderní šílenosti jmenují a bez kterých dnes lidé, již nemohou žít.
Mladý a sympatický mladý muž, tam velice přesvědčivě, logicky a poutavě rozebírá tento zlatý grál svědků Jehovových.
Kdybych na tom byl dnes, jak to říká Bible (nezkušený uvěří každému bludu a pak utrpí škodu), tak bych okamžitě prodal veškerý majetek a utržené peníze jim poslal. Pak bych si vzal plastovou lahev s vodou, vyškrábal se na nejvyšší kopec a tam čekal na konec světa.
Ale po třiceti letech, a mnohých hrozných zkušenostech, které s nimi mám, to neudělám. Bible totiž také říká, kdo chodí s moudrými, zmoudří a v případě neštěstí se jde ukrýt, zatímco ti pošetilci sklízejí pohromu. Já jim zpočátku bezvýhradně důvěřoval a pak jsem jen trpěl a naříkal. Pak jsem se více přimkl k Bohu a k Ježíšovi a denně s nimi chodím. Nikdy neudělám nic, co bych s nimi nerozebral. Dělám to tak, že s nimi stále hovořím a odpovědi hledám v Bibli, kde například radí apoštol Pavel Timoteovi: „Čti Boží Slovo, protože tě učiní moudrým“. Nebo se často stává, že Bůh odpoví tím, co se kolem mně děje. V Bibli se o tom píše: „Důvěřuj Jehovovi celým svým srdcem. Na své vlastní porozumění nespoléhej. Všímej si Ho na všech svých cestách a On sám napraví tvůj krok.“
A jak poslouchám tu přednášku, tak do mne vjel takový vztek, až nenávist, protože to co tam ten mladý muž říkal, bylo zvládnuté dokonale a dokonce podloženo biblickými texty, ale byla to geniální manipulace, kterou jsem již s nimi zažil x krát a na kterou jsem velmi doplatil. Působí to tak, jako ve středověku vybavení kostela na obyčejného venkovana. Ten, když viděl tu nádheru, tak padl na kolena a samozřejmě do náruče Satana, protože to byl on, kdo to tak úžasně vytvořil.
Manželka, ta sedí a slastně se usmívá a má pocit, jak mi pomohla z drápů Satana. Abych jí vyvedl z omylu, tak jsem jí nadal do rohatých přežvýkavců. A jak tak hřeším, tak najednou cítím takové příjemné teplo, které se mi rozlévá po těle. Zároveň mně obklopil nevídaný klid a já vnitřně slyšel hlas, který mi říká, „jen klid Jiříku, to vyřešíme“. Měl jsem nádherný pocit, ale aby si žena ničeho nevšimla, tak jsem ještě chvíli nadával a šel si lehnout.
Prosím Vás, přehrajte si tu přednášku několikrát, pod čarou uvedu otvírací kódy.*
Mně na tom jejich dokazování, vadí ten duch. V podstatě stále práskají bičem. Oni stále tvrdí, že to už bude zítra, nanejvýš pozítří a to v závěru chtějí podpořit biblickým textem, který jim k tomu účelu vyhovuje. Vybrali si verš, který říká: „Nakonec zemřel Josef a jeho bratři a celá ta generace“.
Z toho verše, se nedá zjistit, kolik to je roků. Oni na to jdou účelově a tak použili nic neříkající verš. Ale já jsem praktik a matematik a vím o jiných biblických verších, které oni určitě také znají, ale ty jim nehrají do karet.
Například z knih Mojžíšových, ze kterých si vybrali účelově zprávu o Josefovi, z 2. Mojž.1 a verš 6, mohli uvést 5.Moj. 20 a 25 32, nebo knihu Joel: 1. kapitolu verš 3.
Zde se jasně píše, že generace je v širším pojetí doba, do které spadá děda, jeho syn a také vnuk.
Tak si to pojďme vypočítat.
Děda má syna v 35 letech, a jeho syn má také syna, tedy dědova vnuka ve 35 letech. Vnuk se tedy narodil, když bylo dědovi 70 let, a protože lidský věk je dle Bible 70 až 80 roků, tak si s dědou několik roků mohli hrát a povídat si. Děda i jeho otec, časem zemřeli, ale nás zajímá v kolika rocích, zemřel ten vnuk. Pokud v osmdesáti, tak ta dědovo generace, do které patřil i jeho vnuk, byla dlouhá 150 let, protože sedmdesát a osmdesát let je dohromady, pokud se nemýlím 150 roků. Deset let, které strávili spolu, se počítají jen jednou.
Pro lepší představu, uvedu příklad z mé rodiny.
Má babička zemřela, když jí bylo 103 roků. Když mi bylo asi deset let, tak k nám z Ukrajiny přijela na návštěvu. Narodila se asi v roce 1890, takže byla pamětníkem I světové války. Já se narodil, když jí bylo asi šedesát let. Já jsem také součástí té její generace, protože jsme oba žili v jistém období, kdy se naše životy překrývaly. Ale já mám mladší sourozence. A nejmladší je sestra Maruška, která je mladší o dvanáct roků. Když se narodila, tak babičce bylo sedmdesát dva roky. Samozřejmě je také součástí oné babičky generace. A pokud ona zemře ve sto třech letech, tak se budou počítat jen osmdesát, protože počítáme biblicky. Takže u babičky ubereme osm let z osmdesáti, tak to máme sedmdesát dva, plus osmdesát sestřiných let. Dohromady to je sto padesát dva let.
To moji duchovní učitelé musí vědět, proč to neřeknou, proč kalí vodu?
Takže když si to shrneme, tak do období oné kritické generace, ve kterém žijeme, patří jednak ti naši dědové a babičky, kteří se narodili nejpozději kolem roku 1905 a to proto, aby si rok a události v tom období, to je rok 1914 pamatovali, a mohli je předávat svým vnukům. To období skončí smrtí jejich vnuků, tedy nás, kteří si na ty dědečky a babičky pamatují. Naše děti už jsou jinou generací. To období zahrnuje asi 150 roků.
Během té doby se splnilo mnoho významných událostí, které tvoří znamení, neboli mozaiku posledních dnů, nebo čase konce ve kterém nyní žijeme. Některé události, ale máme zatím před sebou.
Tady je nutno a to chci zdůraznit, si uvědomit, že to období je pouze rámcem, který je dobré znát, ale nestavět na něm, protože to může skončit předčasně, nebo můžeme my předčasně zemřít. Nakonec i Ježíš řekl, že neví, kdy konec přesně nastane, ale že to období bude dokonce zkráceno, aby pomazaní, kteří budou asi hodně staří, vůbec přežili.
Jak jsem řekl, oni na to jdou účelově a tak to uvedli tak, aby se v tom ani prase nevyznalo. Kdyby jednali jako Ježíš, o kterém tvrdí, že je jejich Pánem, tak poctivě řeknou, že to nevědí. V té přednášce tvrdí, že těmi pamětníky jsou, obrazně řečeno Josefovi bratři, nebo lépe řečeno Ježíšovi pomazaní bratři, jejichž život se nějakou dobu prolínal se životem bratra Franze. Pro toto tvrzení jim vyhovuje i ta skutečnost, že bratr Franz žil 96 let. Byl to poslední pomazaný pamětník I. světové války, protože se narodil v roce 1893. Oni stále čekali v souladu se svým tvrzením, že on by měl jako zástupce oné generace zažít i konec tohoto světa. A ač dělali proto, aby jej udrželi na živu, vše co mohli, tak je nakonec nechal na holičkách a klidně si zemřel a konec nikde. Taková nezodpovědnost, že! Naše vedení, aby neztratilo tvář, bylo nuceno něco vymyslet.
Ale nakonec se do mých výpočtů nevědomky, s odřenýma ušima možná vešli. Ale pokud ne, tak by si s tím problémem, určitě nějak poradili. Oni usilovně hledali nějaké mladé bratry, kteří po svém křtu, žili nějakou dobu v době bratra Franze. Jinak řečeno, jejich život, od pomazání svatým duchem, se měl s životem onoho bratra, překrývat. Dalo jim to hodně práce, ale nakonec našli čtyři vhodné kandidáty.
V roce 1999 je uvedli do vedoucího sboru. Kolik jim bylo let, přesně nevím, ale oni uvádějí průměr 57 let.
Ač počítám, jak počítám, tak ti starci, se toho konce nedožijí. Ale je možné, že jeden ano, protože Bible jasně říká, že v té době, totiž až vypukne velké soužení, tak ve vedoucím sboru ještě budou. Jestli tito, nebo jiní a mladší, to nevím, ale budou. A budou ve víře velice oslabení, ale budou. Budou si říkat: „Náš Pán otálí“, protože nebudou vědět, kdy přijde, protože se podle jejich předpokladů opozdí. Asi se někde zakecá, jako ten smrťák v jisté divadelní hry, od Svěráka. Tak je to v Bibli zapsané, a to u Matouše ve 24 a verších 48 až 51
Nedávno roztřískali svou stařeckou berlu o hlavy těch, kteří údajně utekli z psychiatrie a tvrdí, že jsou také pomazaní. Nakonec jim budou dobří.
Netvrdím, že konec nemůže přijít dříve, ale jak z Bible vyplývá, tak asi zítra ještě nepřijde, ale popozítří možná ano.
Vezměte si například to, že ještě před měsícem to vypadalo na třetí světovou válku, protože se do sebe zakousla Amerika a severní Korea. Ale nyní to vypadá na velké líbánky. Oba Korejské státy se dohodly, že na olympijské hry, půjdou pod jednou vlajkou.
Takže, když jsem tu přednášku viděl, tak jsem se rozžhavil až doběla. Pak jsem své ženě nadal do rohatých přežvýkavců. Ona totiž stále se mnou jedná v tom jejich duchu a to již třicet pět let. To je samé, „musíš a nesmíš“ a já toho už mám plné kecky. Ona chodí, tak jak je u nich zvykem, do služby. Co to povídám, vykecávat chodí, protože navštěvuje několik žen, o kterých je psáno v Bibli, jsou zatíženy rozličnými hříchy, a které se stále chtějí učit „o Bibli““, ale nikdy to nikam nedotáhnou. Mé ženě to nevadí, že mlátí prázdnou slámu. Hlavně, že si může napsat nějaké hodiny, které údajně strávila ve službě Bohu.
Ale na druhou stranu, slouží jako průkopník plným časem a to jako Satanův nástroj, kdy hraje na mé nervy a pije mi krev. Ale už jsem si zvykl a nečekám na zázrak, že by se změnila.
*
https://tv.jw.org/#cs/mediaitems/StudioTalks/pub-jwban_201509_1_VIDEO