Československá republika jásá. Moderní věda, za pomocí moderních posilujících alkalických steroidů nám přinesla prostřednictvím Oty Zaremby zlatou medaili z mistrovství světa ve vzpírání.
My pamětníci to máme stále před očima, jak se ten mladík pod tou činkou vlní. Ti mladší si to mohou přehrát na internetu, aby také pocítily tu slast.
Od té doby uběhlo pár desítek let a ze Zaremby se vyklubal pěkný nevděčník. A že prý jej nutili to svinstvo požírat, a že má z toho zničená záda a všechny klouby, a že mu nechtějí dát přiměřený důchod, a že z toho titulu se nenají a že i to zlato v té medaili je ošizené, protože do pravého zlata se dá kousnout, ale o tu medaili si prý vylomil zub.
Asi má pravdu, ale vraťme se trochu zpátky v čase a podívejme se i na to, co na internetu není a o čem Ota mlčí.
Tehdy si celý jeho tým „mistrů světa“ zabrali v Sokolově celý hotel Ohře a plánovali, že tam ten titul náležitě oslaví a že zde zanechají i své geny, aby se i v tomto městě jednou mohli těšit na lepší zítřky. Jenže netušili, že v tom hotelu, mají hlavní slovo dva Smokeho bratři.
Večer se ti mistři světa odebrali do místní restaurace, kde vydatně popíjeli a na parketu proháněli místní krasavice. Jožka je s nelibostí pozoroval a žárlil. Nakonec se řízením osudu dostal do rozepře s trenérem Oty. Ale tady narazil. On Jožka, když se dostal do stresu, tak se mu na zátylku zježily všechny vlasy a chlupy, takže vypadal jako mravenečník. Ale ten trenér se toho nezalekl, ale právě naopak. Jednou rukou jej uchopil za tu zježenou hřívu a druhou za zadek a přehodil milého Jožku přes pět stolů. Jožka je přeletěl jako vlasťovka a přistál pod nohama krasavic, které čekali na Otíka.
Pak se odtud tiše vytratil a vypadalo to na hepiend.
Ale kytarista, který hrál na pódiu, začal rapovat. Zpívá“non ton šony, už jeli pro Láďíka, non ton šony, to bude bomba“.
Místní už věděli, co se chystá, ale mistři světa zůstávali ve sladké nevědomosti.
Asi za půl hodiny se tam objevil Jožka v doprovodu Ládi. Pak ukázal na toho vlašťovíčníka a začalo drama. Láďa mu jednu ubalil, až se sesul k zemi. Držel si hlavu v dlaních a naříkal „mamka moja, bylo mi toho třeba???“ Pak padlo ještě pár facek a mistři světa se spakovali a bylo ticho.
Nějakou dobu poté, jsem zajel navštívit své bratry.
S Láďou sedíme v rodné hospůdce a popíjíme pivo. Když už jsme jich měli v sobě asi šest, tak mně začal Láďa přemlouvat, abychom šli na Ovčárnu. To je vesnička nedaleko. A že prý je tam taneční zábava. Já tušil zradu a tak jsem to odmítl. Ale on do mne lil další piva a sliby, že se prát nabude a podobně. Nakonec mně přesvědčil a tak se šlo. Přijdeme tam a já si odskočil na toaletu. Pak jdu do sálu a vidím, že se Láďa na chodbě pošťuchuje se třemi opičáky, stejného ražení i výšky. Za krátkou chvíli opět přijdu na chodbu a Láďa nikde. Podívám se ven a vidím, že se pere s těmi opičáky. Byli asi třicet metrů od vchodu. Vykřikl jsem, „co tu vyvádíte“. Dva z těch opičáků nechali svého vůdce napospas Láďovi a rozeběhli se ke mně. Ten odhodlanější měl náskok asi tří metrů a tak byl u mne dříve. A jak se na mne řítil, tak jsem mu jednu poslal vstříc. Nohy jej předběhly a on udělal salto mortále a ležel pěkně zticha na zemi. Ten druhý se zastavil asi dva metry ode mne a dělal, že se jej to nijak netýká. Já se k němu postavil levým bokem a jedním okem jsem jej pozoroval, kdyby něco. A druhým okem jsem sledoval, jak Láďa tomu třetímu upravuje účes, a můj soused byl zaujat stejnou podívanou.
Pak jsme s Láďou v klidu odešli, zatímco ti tři, podpírajíce jeden druhého se táhli někam k Sokolovu.
Pak přišla obsílka, a dostavte se na policii. Já tam zašel a v klidu jsem jim vyprávěl, jak se to vše semlelo. Oni mi naslouchali, až je to zcela pohltilo a začali říkat jeden druhému. Tady tu výpověď musíme trochu opravit. Napíšeme, že jste chtěl utéci, ale že vás doháněli, a tak jste se instinktivně ohnal dozadu a omylem a čistě náhodou jednoho toho opičáka trefil.
A nebojte se pane Smoke, mi vás neobviníme a k soudu nepůjdete. A tak to také bylo. Kdežto s Láďou měli velké potíže, takže nakonec vyfasoval dva roky na tvrdo.
No, co já s tím nadělám?