Když mě bylo asi patnáct let, tak jsem v kině viděl film, který se jmenoval „Malý Bobeš na vesnici“.
Ten film se mi opravdu moc líbil, řekl bych, že líbil je slabé slovo, zkrátka byl jsem nadšen.
Asi rok na to promítali druhý díl, který se jmenoval „Malý Bobeš ve městě“.
Já se na něj těšil, jako malý kluk, ale byl jsem tím filmem tak zklamán, že jsem se nemohl dočkat toho, až skončí.
Nemohl jsem pochopit, kde se stala chyba, ale nakonec jsem zjistil, že to nebylo tím filmem, ale mnou, protože jsem za ten jediný rok tak vyzrál, že se změnil můj pohled na život.
Bylo to tím, že jsem mládí prožil na vesnici obklopen přírodou a zvířaty. Pak jsem se začal stýkat s vrstevníky z města a já zažíval jedno zklamání za druhým.
Dnes je mi sedmdesát let a tak mohu hodnotit.
Mladý člověk se pouští do mnoha aktivit s nadšením, ale výsledky jsou většinou velmi bolestivé a hořké.
Nejhorší jev této oblasti náboženství.
Upřímný člověk do toho dá všechno a na konci života je zapšklý a zklamaný, protože zjistil, že se honil za zlatou muškou a nyní, že je zralý na provaz.
Za jeho stav nemůže Bůh, nebo Kristus, ale lidé v jeho církvi a jeho upřímná naivita a důvěra v to, že věřící lidé jsou lepší než ti nevěřící, a že ta jeho církev je ta jediná a pravá a ty ostatní jsou jen blud.
Nakonec to s ním dopadne jako s tím Indiánem, který si v srdci říkal „Bílý muž, který chodí do kostela je dobrý muž, a ten který nechodí do kostela, je špatný muž“.
V té době, kdy jsem se já pohyboval po městě, které neslo hrdý název Sokolov, jsme my dorostenci byli stále ve střehu, protože tam řádil jistý mladík, kterému říkali Ludva. To byl skutečný neřád a běda každému, kdo se mu připletl do cesty.
Já jej naštěstí nepotkal, ale po nějaké době, se tento nenapravitelný rváč, najednou někam ztratil a nikdo nevěděl, co se mu stalo a kde je.
A pak se stalo něco, co jsem ani netušil.
Já našel tu jeho královskou berlu a pozvedl jí nad hlavu. Nevím, jak se to mohlo stát a kdo za tím stojí.
V patnácti letech jsem měřil sto čtyřicet centimetrů a vážil třicet kilo i s postelí. A v devatenácti, král. Byl jsem horší než Ludva.
Ve třiceti letech, jsem tu vládu předal a to dobrovolně svému tělesnému bratru Láďovi. To byl takový postrach, že i policisté dostali povolení, že mohou použít střelnou zbraň na svou ochranu, pokud by se s ním, nedej bože, dostali do šarvátky.
Já se té slávy vzdal proto, že se mi ve snu ukázal Ježíš. Plul po nebi na zářivém oblaku a rukou na mě kýval.
Jediné náboženství, o které jsem věděl, že funguje, byli Svědkové Jehovovi.
Byli to moji sousedé a jejich syn Zoltán, se mnou chodil do stejné třídy. Tato rodina, byli zapšklí Maďaři, které nikdo neměl rád. Já s nimi a oni se mnou, moc hezkých chvilek nezažili.
Ale alespoň Zoli, si získal moje sympatie tím, jak zarputile vzdoroval urážkám a posměchu jedné komunistické soudružky.
Po tom snu, mi byl najednou dobrý a já mu zkonfiskoval jejich náboženskou učebnici, která se jmenovala „Pravda“. *
Po její přečtení, to znamená asi týden, jsem obdržel od Pána svatého ducha. Zkrátka jsem se při čtení té publikace a potom ještě jednou, když jsem o tom hovořil se svým bratrem Karlem, odhmotnil a zažíval neuvěřitelnou euforii.
Kdo to nezažil, tak to nemůže pochopit.
Potom jsem vezl jednu rodinu svědků, na svatbu do Domažlic.
V sobotu šli svatebčané na obřad, zatímco já jsem bloumal po náměstí. Pak mě upoutal zpěv, který vycházel z domu, na kterém byl nápis „Církev adventistů sedmého dne“, nebo tak nějak.
Ze zvědavosti jsem vešel dovnitř. Byl jsem uvítán milými lidmi, se kterými jsem se dal do diskuze.
Nakonec mě jejich kazatel pozval k němu na oběd.
Bydlel na samotě, které se říkalo „Hadovna“ a tam jsem pochopil proč. To byl On. Jejich kazatel, po kom dali tomu místu toto jméno.
On to byl, totiž ten sokolovský „král“ Ludvík.
Místo svatební tabule, jsme spolu jedli průzračnou polévku, ve které plavaly asi tři hrášky, ale bylo nám velmi příjemně, protože jsme si povídali o Bohu.
Vyprávěl mi, že v té době, kdy řádil v Sokolově, jako pes utržený ze řetězu, měl v noci živý sen.
Viděl Pána, jak mu říká: „Ludvíku, dávám ti poslední šanci, a abys věděl, že jsem to já, tak si najdi v Bibli ten a ten verš a bude tam napsáno to a to“. Co tam bylo, už nevím, protože jsem to zapomněl.
A Ludvík se stal Adventistou a já se jej neptal proč.
Povídali jsme si společně několik hodin a zjistili, že naše církve, se sice v mnohem rozcházejí, ale také, že máme mnoho společného.
Já mu říkal, že věříme tomu, že národy provolají světový mír a pro nás to bude signál, že se Ježíš vrátil a začal trestat a odměňovat.
Ludvík zase říkal, že pro ně bude tím znamením skutečnost, že všechny křesťanské církve se spojí v Ekumenickém hnutí. Říkal to velice přesvědčivě, a tvrdil, že pouze dvě církve to neudělají. Budou to Adventisté a Svědkové Jehovovi, a z nich si potom Kristus vybere lidi, které zachrání.
Tak jsme se domluvili, že až se to, nebo ono začne dít, že se spojíme a pomůžeme si.
Čtyřicet let uběhlo jako voda a zatím nic, kromě toho, co všechno jsem si musel u svědků vytrpět. Ale ničeho nelituji, protože jsem stále cítil a cítím blízkost Boha a jeho ducha.
Začal jsem psát povídky a už jich mám mnoho. Postupně je umisťuji na blogu www.biblesmoke.cz
Vydal jsem také první díl svých úvah a zážitků knižně.
Já stále píšu a můj přítel Krištof, je zprostředkovává. Navíc má od Boha ještě větší dary než já.
On je ve spojení i některými Adventisty a prosil mně, abych pro ně něco napsal, ale já to odmítl.
Pak jsem jel na chalupu, kde mám klid a Bůh ke mně promlouvá.
Pomocí Jeho ducha, jsem motivován a veden ke psaní. Často mívám prorocké sny, ale abych jim porozuměl, tak se každý večer před spaním obracím k Bohu Jehovovi a prosím jej o vedení v duchu biblického přísloví, zapsaného v knize Přísloví a třetí kapitole.
Tam je napsáno: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem. Neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a on sám napraví tvé stezky“.
Já to skutečně uplatňuji a ono to funguje.
V neděli jsem se připojil na internetu na sušický sbor, abych si vyslechl biblickou přednášku. Bylo větrno a tak mi spojení selhalo. Zkoušel jsem se znovu připojit a najednou mi tam naskočil film, který vyprávěl o C.T. Russellovi a o tom, jak on hledal Boží pravdy, protože církev ve které vyrůstal, mu neodpověděla na jeho oprávněné otázky.
První s kým se setkal, byli Adventisté. V jednom sklepení, kde se scházeli se dozvěděl, že na otázky, které jej trápí, mu odpoví Bůh, a to prostřednictvím Bible.
Já si v duchu říkám, tak tohle není náhoda, to mi chce Bůh něco říci. Pak jedu domů a v Klatovech zastavím na červenou na jedné frekventované křižovatce. Já jel rovně a po mé levé straně zastavil náklaďák, který jel doleva.
Otevřel jsem si minerálku, abych se napil.
Najednou slyším strašný řev. „Hej ty!!!“
Otočím se doleva a v otevřeném okýnku, je vyvalený přerostlý opičák jen v triku a křičí na mně: „Ty DEBILE, máš tam zelenou“.
Kdyby se to stalo před čtyřiceti lety, tak bych vylezl z auta a někdo by to pořádně schytal.
Ale nyní jsem zařadil jedničku a s velkou nevolí pokračoval v jízdě.
Pak o tom, během jízdy uvažuji. Co to mělo znamenat???
A pak mi to došlo, ano já debil, jsem dostal od Boha zelenou, abych splatil starý slib a pomohl svým bratrům v Kristu, kteří se dostali do velkého maléru.
Jejich vedení totiž vstoupilo do ekumenického hnutí a veřejně, s katolickými pohlaváry, smlouvu podepsali.
Ludva, pokud ještě žije, tak už nežije, ale obrací se v hrobě.
Upřímným Adventistům nyní nezbývá než, že budou mlčet a čekat na zničení, nebo uposlechnou hlas z nebe, to je hlas Boha, který říká, „Odejděte z něho“, „z Velkého Babylóna, můj lide, jestliže se s ním nechcete podílet na jeho hříších a jestliže nechcete neobdržet část z jeho ran. Protože jeho hříchy vystoupily až do nebe. Protože v něm byla nalezena krev proroků a svatých a všech, kteří byli pobiti na zemi“. Viz kniha Zjevení 18. kapitola.
Ale ke komu jít?
Tuto otázku už řeším opravdu dlouho.
Dnes tu zbývá jen jedna křesťanská církev, která odmítá jakékoli styky s velkým Babylonem, jehož vedoucí úlohu má Katolická církev.
Jsou to svědkové Jehovovi.
To však neznamená, že jsme svatouškové.
Ale dle Bible, už na vytvoření nové církve, kterou by Bůh a Ježíš schválili, je dost pozdě.
Ježíš bude podporovat jedince v tomto celosvětovém náboženském hnutí, protože plní jeho hlavní úkol. A ten zní „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celém světě a pak přijde konec“.
Ale ti, kteří švindlují, budou posouzeni jako kozli a ve velkém soužení, odříznuti.
Takže milý bratři, pokud milujete Boha a jím ustanoveného Krále živých i mrtvých a Soudce celé země Ježíše Krista, tak si prosím vzpomeňte na to, co vám napsala prorokyně paní Ellen Whiteová, o nutnosti oznamovat Kristovo království, a co se stane v případě, že tuto úlohu plně nepřijmete.
Také si vzpomeňte na podobenství, když Ježíš hovořil a pastýři, který hledal ztracenou ovci a jaká z toho byla radost i v nebi.
Ale Satan také hledá a loví neobezřetné a slabé.
A nyní chytil vaší církev. Ale nejzajímavější je ta skutečnost, že vaše církev byla založena asi o 25 let dříve, než Svědkové Jehovovi. A ti vyšli právě z vašich řad.
Ze slov Ježíše, která jsou zapsaná v Bibli, se však něco podobného stane i nám. Naši církev odstraní sám Ježíš, zrovna tak, jak zavrhl starověký Izrael a později i křesťanstvo, které vzniklo odpadnutím Kristových učedníků od Jeho učení.
Stane se přesně to, co říkal: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vstoupí do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích“ atd. Píše o tom celá sedmá kapitola knihy Matouš.
Vím, že to nebudete mít lehké, přejít na nauky svědků Jehovových, protože mám bratra, který s vámi studoval Bibli a nakonec měl z toho v hlavě guláš.
Ale co vám zbývá, když tu jsou jasné důkazy, že vaši představitelé vás zavedli na širokou cestu, která vede do záhuby?
A až přijde ta doba, která již klepe na dveře, tak Ježíš zasedne a oddělí ovce od kozlů, to se stane v církvi svědků Jehovových.
V jiných křesťanských církvích to nebude zapotřebí, protože již budou svázány do otýpek, připravených ke spálení. Přečtěte si prosím Matouše 13. kapitolu a verše 24 až 30. Není to náhodou toto nové spojenectví s Ekumenickým hnutím???
Pak se v církvi svědků Jehovových splní proroctví, zapsané v knize Ezekiel v deváté kapitole.
Ježíš obrazně označí ty, kteří vzdychali a sténali nad odpornými věcmi, které se nyní u nás dějí. Jsou to například sexuální zneužívání dětí a další hrůzy, které byly zameteny pod koberec, v rozporu s pokyny Boha i Krista.
Ale už to řeší soudy v Americe a Austrálii a brzo budou následovat i jiné země.
Nyní vás nebudu zatahovat do těchto problémů, které se vás zatím netýkají, protože máte ty své vlastní pedofily.
Přeji Vám mnoho Jehovova ducha, abyste obstáli a získali tak ochranu od našeho Pána Ježíše Krista.
Mějte na paměti jeho slova, když říká, „Bohu se nelze posmívat, co člověk zasadí, také sklidí“.
*Další informace se dozvíte na „mém“ blogu www.biblesmoke.cz