S touto otázkou přišli za Janem Křtitelem vyslanci od farizeů. Jan jim řekl, nejsem Eliáš, ani ten prorok, ani Kristus. A oni mu na to řekli, „a proč tedy křtíš, když nejsi nic“.
Mně brzy čeká něco podobného, až se mně vedení svědků Jehovových zeptá, „co si o sobě myslíš, že jsi a proč píšeš ty nehoráznosti“.
To je dobrá otázka, na kterou znám odpověď.
„Kdybyste vy takové nehoráznosti nedělali, tak bych neměl o čem psát“.
Ale jsou i jiné důvody a otázky, které si sám kladu, a rád bych na ně slyšel pravdivou odpověď.
Jedno je jisté. Dnes to není tak, jako ve starověkém Izraeli, kdy Bůh k vybraným lidem hovořil a oni takto napsali Bibli.
Dnes to funguje tak, že člověk, který má Bibli v hlavě, může pomocí Božího ducha pochopit to, co mu Bůh pochopit dá. Mnohé věci jsou v Bibli snadno pochopitelné, jako například, co je to duše a co je s ní po smrti. Ale jisté části Bible, respektive proroctví, člověk nemůže správně vyložit, i kdyby se o to snažil sebevíce.
Pozorně si přečti, co o tom říká Bůh – 2. dopis Petra, první kapitola a verš 20 a 21: „Především totiž vězte, že žádné proroctví Písma nepramení z nějakého soukromého výkladu. Vždyť v žádné době nebylo proroctví proneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem.“
Mnozí se do toho stejně obuli a vytvořili velice zajímavé výklady.
Ale v důsledku, to je jen lidová tvořivost. Takovým způsobem vznikly všechny křesťanské sekty.
Svědkové Jehovovy rozhodně nepostrádají Božího ducha a tak pochopili mnohé.
Jsou však jistá proroctví, hlavně ty ohledně konce, která zůstávají zahalená. Ačkoliv se snažili a snaží, něco vymyslet, aby si zachovali tvář, je to pořád vedle, jak ta jedle, protože jim to Bůh nechce říci a ani jim to nikdy nesdělí. To by totiž vedlo k tomu, že by si o sobě moc mysleli a zlenivěli. A protože to neví, tak jsou stále ve střehu a velmi se namáhají.
Ale důležitou otázkou je, kde se to, co píši, vzalo v mé hlavě. Já nemám žádné vzdělání, ani postavení, jak je tedy možné, že jsem pochopil věci, které ještě nikdo z lidí nikdy nepochopil. Kdo mi to nasouvá do hlavy? Pokud múza, tak jak se jmenuje?
Až se mne zeptají, co jsi, tak mohu s klidným svědomím a popravdě říci:
„Jsem ten největší blázen, který se kdy narodil“.
Já za to zkrátka nemohu. Statistické údaje říkají, že dříve nebo později se někdo takový, který ví, že si tím způsobí třeba i smrt narodí a nikdo jej od té jeho pošetilosti neodvrátí.
Vezměte si například středověké reformátory. Mnozí byli katolickou inkvizicí upáleni, ale nevzdali to.
Bible říká, kdybyste takového pošetilce, roztloukli na prášek, stejně by se ta jeho pošetilost od něho neoddělila.
To katolická církev udělala mnohým. Dnes jsou tito vzbouřenci, v některých církvích, v úctě. A dokonce i svědkové Jehovovi o nich píší ve Strážné Věži s úctou. Ježíš by řekl, že jím staví pomníky. Co by se však stalo, kdyby se takový reformátor objevil dnes a dokonce v jejich řadách. A co když tady právě jeden je???
Když v prvním století Jan křtil, tak mu také nevěřili a nakonec byl Herodem sťat. V lidských očích to byl jej podivín. Ale v Božích očích, ten nejlepší člověk, jaký se kdy, mezi lidmi, vyjma Ježíše, narodil. Po vzkříšení, bude zde na zemi, zastávat nejvyšší postavení, viz Lukáš 7:18 až 28.
To já jsem podivínem od narození. Vždycky jsem byl někomu proti srsti a viděl ve mně snadnou kořist. Ale nakonec si vylámal zuby.
Když jsem se nakonec stal svědkem Jehovovým, tak se to ještě vystupňovalo. Já byl tak jiný, že to nebylo normální, a dělal jsem věci, no zkrátka na zabití. Jsem jednak velice ukecaný, a lidé se se mnou dobře pobaví a dokonce i spřátelí. To nakonec vedlo k tomu, že jsem mezi svědky dovedl asi padesát lidí. To se mnohým nelíbilo, protože oni neměli nic, ale jen úřad, o který se báli.
A ukecaný jsem pořád.
Například vystoupím na parkovišti před Tescem. Byl ukrutný mráz a já si všiml mladé ženy s malým psíkem. Od neměl žádné chlupy, ale jen lehkou dečku. A ta mladá žena, měla na botách, takovou králičí chlupatou nášivku. Já se na tu ženu obořil a říkám jí, „to se nestydíte? Stáhla jste z toho psíka jeho kůži a on tu nyní mrzne a našila jste si jí na boty“. Ona nejdříve nechápala, ale pak se rozesmála a říká: „Ona mu zase naroste a mně je teplo“. A nyní jsem mohl pokračovat, ale já se s ní v dobrém rozešel. Psík pochopil, oč se jedná a začal na svou paničku nadávat. Nechci jí tahat tam, kde je nepořádek.
Jednou jsem měl ve městečku tvrdého odpůrce. Byl to katolický farář. Nakonec jsem si jej získal a často jsme si popovídali a zasmáli. Jednou se dostal do rozhovoru s naším starším a řekl mu, že pokud se bude chtít něco dozvědět, tak půjde ke kovářovi a ne ke kováříčkovi. A to bylo něco. Ten náš starší se cítil velice uražen a nemohl spát. Nakonec mi to vypráví a říká, „kdyby on věděl, jak se věci mají“, a asi třikrát to opakoval. Chvíli jsem jej poslouchal a pak mu s úsměvem říkám, „poslyš Michale, pokud to tak cítíš, tak zajdi na městský výbor, a ať rozhlasem vyhlásí, že ty jsi kovář a já kováříček a věz, že mi to nebude vadit“.
A vidíte, Michal o svůj úřad už přišel, ale já si s lidmi povídám dál.
Problém je v tom, že často prosím Jehovu, aby mně používal jako nástroj ve svých rukách k odhalení toho, co se skrývá v srdcích druhých. A Bůh to dělá. Je to pro všechny sice velice bolestné, ale zároveň prospěšné. Jenomže se to mnohým nelíbí.
Ale ten nejdůležitější důvod, proč to píši je biblický.
Vzpomeňme si na Jana Křtitele.
Ten, když na něj stále dotírali, tak na sebe vztáhl jedno biblické proroctví. Je zapsáno v knize Izajáš 40, verš 3.
Jan jim řekl: „Jsem hlas někoho, kdo volá v pustině: Napřimte Jehovovu cestu, jak řekl prorok Izajáš.“
A já jsem někdo, kdo si bere k srdci Slova Jehovy Boha, jak je nechal zapsat v knize Přísloví ve 24 kapitole a verších 11 a 12.
„Osvobozuj ty, kteří jsou odváděny na smrt, a ty, kteří vrávorají na porážku, kéž zadržíš. V případě, že bys řekl: nevěděli jsme o tom, nerozpozná to sám ten, který hodnotí srdce, a nedozví se to sám ten, který pozoruje tvou duši, a nesplatí jistě pozemskému člověku podle jeho činnosti?“
Já vidím, jak jsou upřímní lidé vyždímaní jako citron, a pak odkopnuti.
A nemohu mlčet.
Ale vy si udělejte pořádek, a to ve svých srdcích a ve sborech, které tak rádi ovládáte a kterými manipulujete, aby to s vámi nedopadlo špatně. Protože Ježíš řekl: „Nic nebude tak utajeno, aby to nebylo odkryto“.
Neděje se to, právě nyní?