Co si myslíte, může existovat něco krásnějšího, než je láska žen?
Pokud si myslíte, že ne, tak se musím přiznat, že jsem měl kdysi také takový názor. Ale už jsem vychladl.
Nyní vám povím, co můj postoj tak změnilo.
Nejdříve se zeptáme toho největšího odborníka na ženy a na jeho názor.
Pane Šalomoune, vy jste měl třista žen a šestset souložnic, jaký je Váš názor?
On jej nechal zapsat do Bible: mezi tisíci muži jsem našel jednoho, ale mezi tisíci ženami ani jednu, (která by stála za mou úctu).
A co nám poví jeho otec izraelský král David.
On byl na ženy jako červenej kohout na slepice. Když šlo o ženu, tak se nezastavil ani před úkladnou vraždou svého přítele a jejího manžela.
Když potom psal o své největší životní lásce, tak napsal: „Jsem kvůli tobě stísněn, můj bratře Jonatane, byl jsi mi velmi příjemný.
Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen“.
Jonatan byl synem izraelského krále Saula, který ze žárlivosti usiloval o Davidův život. Ale Jonatan Davida miloval a několikrát kvůli němu svůj život nasadil. Pak v jedné bitvě s Filištíny, Saul a Jonatan padli a David pro ně napsal oslavnou píseň.
A jak se na tento problém dívá Bůh?
V Bibli můžeš číst: Abraham byl Bohem nazýván přítelem. Ve knize Ezekiel jsou jmenováni tři muži, kterých si Jahve vážil. Jsou to Noem, Job a Daniel. Samozřejmě nejvyšší ocenění dostal Ježíš Kristus. O něm Bůh říká: To je můj milovaný Syn, naslouchejte mu.
Ale pro nás bídné hříšníky, jsou nejbližší slova, která Bůh adresoval Davidovi. Je napsáno: „Našel jsem Davida, muže příjemného mému srdci.“
A co se týká mých zkušeností, tak mohu říci a to v souladu s Šalomounovými zkušenostmi.
V životě jsem měl co do činění s mnoha ženami a muži, a mohu jen napsat, mezi těmi tisíci, jsem potkal tři muže. První byl můj přítel Arpi který se podivuhodně staral o svou umírající manželku, a o své tři syny. Druhý, duchovní bratr Kavka z Karlových Varů. On pracoval v jedné stavební firmě jako nákupčí. Já mu při stavbě našeho sálu svěřil dvě stě tisíc korun a on se souhlasem majitele té firmy, který není svědkem Jehovovým, nakoupil materiál, za který bych dal půl milionu.
A tím třetím je můj přítel a duchovní bratr Krištof. Mezi námi je podobný vztah, jaký byl mezi Davidem a Jonatanem.
Já jsem se s ním seznámil asi před třiceti lety. On vyrůstal v ateistické rodině, protože jeho maminka byla za komunistů učitelkou. Jednou se stalo, že se svými přáteli chtěli zažít nějaké vzrůšo a tak začali se spiritismem. A ono to fungovalo. A pak začaly problémy a oni hledali cestu jak z toho ven. Nějak se potkali s mým bratrem Karlem a ten mi je, tak říkajíc dohodil, protože se toho bál.
Začal jsem s nimi studovat Bibli a bylo to snadné, protože co se týká duchovních tvorů, tak s tím měli hmatatelné důkazy. Zanedlouho se asi šest z nich, dalo pokřtít jako Svědkové Jehovovi a já je předal do péče Sokolovského sboru. Stejnou chybu jsem udělal i se svými sourozenci.
Takže jsem je všechny, asi dvanáct mladých lidí, nevědomky poslal na popravu.
Dnes, po třiceti letech, jsou svědky jen tři.
Zkrátka v tom sboru byly takové šílenosti, které jim jejich právě nabytou víru, rychle vzali.
Například přijdete se povzbudit a tam se odehrává divadlo. Jeden „bratr“ má přednášku, nebo vede rozbor Strážné věže a druhý vezme židli, obrátí ji a sedne si k řečníkovi zády a tak to dělá vždycky.
Když se pak zeptali toho řečníka, co si o tom myslí, tak jednom utrousil „čorný baran“. A to bylo velmi hezké, protože mohl říci „kozel“, ale on jej nesoudil.
Pro vaše pochopení. V Bibli se píše, že před koncem tohoto světa, Ježíš rozdělí lidi na dvě skupiny. Na ovce, které získají věčný život a na kozly, kteří budou popraveny a to bez možnosti návratu.
Nakonec to vyústilo tak, že jeden ten černý beran, někde zjistil, že vedení svědků Jehovových spolupracuje s StB a všude to vykládal. Nakonec si v Sokolovském sboru vytvořil vlastní skupinku z těch, kteří získali podobné informace. A mezi nimi byl i můj přítel Krištof se svou manželkou.
Někteří radikálové z těch potrefených, jim šli okamžitě po krku. Někteří radili k opatrnosti, ale zbytečně. Nakonec byli všichni vyloučeni, jako odpadlíci a to znamená opak toho, co se učí v křesťanstvu. Tam se říká „jednou spasen, navždy spasen“.
A u svědků Jehovových platí pro „odpadlíky“ nepsané pravidlo, „jednou vyloučen, navždy umlčen“. Shodou okolností v té době, podobně zatočili i se mnou. Když však zjistili, že šláply do lejna, tak mně v tichosti, abych to doopravdy nepředal světským soudům, jak jsem jim řekl, přijali s podmínkou, že budu držet hubu. Já to pro klid v rodině a pro ty, kteří znali pravdu, udělal, abych je nepřipravil o naději.
A běžel čas. A já trpím, někteří černí berani jsou již po smrti ale jiní, stejné krevní skupiny, vládnou a to dle svých možností a schopností, páchají další a další zvěrstva.
Nakonec si říkám, tak to nemůžeš nechat, musíš něco udělat. Ale co??? To už kdysi dávno poznal Don Quijote de la Mancha, když se rozhodl bojovat proti rotujícím větrným mlýnům.
A tak se modlím a přemýšlím.
Nakonec jsem se rozhodl, že napíši povídkovou knihu, ale tak, aby pokud se mnou budou bojovat, tak to měli velmi těžké.
Ale těžké to už mám já.
Král Šalomoun napsal, dle rad své maminky, překrásnou báseň.
Je zapsána v biblické knize Přísloví a to v 31 kapitole. Verš deset říká: „Kdo může najít schopnou manželku? Její hodnota je daleko větší, než hodnota korálů“.
Mnozí si myslí, že je nemožné jí najít. Ale protože výjimka potvrzuje pravidlo, tak Smoke, neboli já, jí našel. A tak mi jí záviděli a závidí dodnes.
Když jsem si povzdechl, tak mně uzemnili výroky: „Ty si tak můžeš stěžovat“ a podobně.
Dobře, tak já vám to řeknu, vy nechápaví.
Jak byste se cítili vy, kdybyste si vzali za ženu anakondu? Ona by se vám pěkně omotala kolem těla. Zpočátku, to ještě jde, když má šedesát kilo. Ale vy stárnete a slábnete, ale ona přibírá a pomalu utahuje svoje smyčky. Nejdříve musíte dělat vše tak, jak si ona přeje a po čase vás přinutí i myslet tak, jak ona chce. Ona za to v podstatě ani nemůže, protože byla vychovaná v rodině svědků Jehovových, takže dělá jen to, co jí celý život vtloukali do hlavy.
Já to po dobu třiceti let, s vypětím všech sil, snášel.
Ale od té doby, co píši povídky, se to už nedá vydržet, protože utahuje tak silně, že se něco zlého stane.
Stále kolem mně krouží a útočí. A dokonce i v té nejintimnější chvíli, náhle poznamená: „A máš mne rád i jinak“?
Já už vím, co má za lubem. A tak se skrze zatnuté zuby hluboce nadechnu a přemýšlím, jestli jí nemám chytit za krk a ukončit její trápení. Pak stačí podobně pomoci do Božího království jejím učitelům a budu slavný jako Kajínek a mé povídky půjdou na dračku.
Ale pak si vzpomenu na to, že už jsem křesťan a že, když jsem jím nebyl, tak jsem to už jednou bez valných výsledků, udělal.
Jednou jsem si před jakýmsi domem povídal s mladou krasavicí. Pak z toho domu vyšel mladý muž a pustil se do mne neuváženými slovy. A já mu dal jednu přes celou hubu, tak že si to pamatuje až dodnes. Já na to hned zapomněl, protože takových případů, jsem řešil stovky.
Po nějakém čase, se mazlím v mé postýlce, s onou kráskou. A když už, už, tak ona mi říká: „Já ti nedám, protože jsi zbil“. No, to neměla říkat, protože jsem jí chytil za krk a nahou jí doprovodil až ven a ty její hadry jsem jí vyhodil oknem.
Já už tu chybu opakovat nechci a tak dělám, že jsem to přeslechl. Pak o tom přemýšlím a říkám si, ono je jedna věc o něčem číst, a nebo to prožít. Dnes již chápu Joba, co cítil, když mu drahá manželka radí, „proklej Boha a zemři“. Nebo jak se cítil Adam, náš praotec, když mu jeho drahá a jediná žena na celém světě, vnucuje zakázané ovoce. Job se nedal, ale Adam nakonec podlehl a výsledky sklízíme my. Ale já nejsem Adam, já jsem Smoke, na mně si nepřijde.
A tak si u Sušice předělávám chalupu tak, aby se v ní pohodlně žilo. Stojí mně to mnoho peněz a úsilí, ale pokud budu žít, tak se nevzdám.
A pak jedu v autě a přemýšlím a říkám: „Pane Bože Jehovo, ty vidíš co se děje, co mám dělat s manželkou“. Najednou se proti mně ze zatáčky vyřítí auto a během pár vteřin profičí kolem.
Byl to nový červený transit. Na přední kapotě měl zlatým písmem, které bylo velké asi dvacet centimetrů nápis. Já čtu „Petrklíč“, to je název toho nakladatelství, které mi vydá mé povídky.
Já si v duchu říkám, co se to děje, že by jeli ke mně? Ne, to by nejdříve zavolali. Pak o tom, co to má znamenat, přemýšlím. Asi za dvě hodiny jedu zpátky a to auto jede opět proti mně. A já s údivem zjišťuji, že tam není napsáno „Petrklíč“, ale Petrkčík. Já bych dal ruku do ohně, že tam bylo napsáno Petrklíč a jsem z toho ještě víc zmaten.
Pak si povídám se svým přítelem Krištofem a on mi vypráví, jaké má krásné zkušenosti s lidmi, se kterými se dělí o svou nově nalezenou víru v Jehovu. Já mu zase vyprávím mé zážitky s tím autem. A on mi říká „modlil si se k Bohu o radu, co máš dělat a tady jsi dostal odpověď.“
Odpověď? No to ano, za takovou by se nemuseli stydět ani v Delfách.
Takže nevím, ale vím jedno, že ty moje povídky pozvedli přítele Krištofa z duchovní smrti, ke štěstí a radosti. Jsem pevně přesvědčen, že mohou pomoci milionům lidí, kteří milují pravdu a jsou zhnuseni falší a pokrytectvím, které je běžným ve všech politických a bohužel i náboženských organizacích, zvláště pak těch, které jsou politiky uznané jako nezávadné a státem schválené.
A je něco většího, než láska žen? Ano je, skutečné a nesobecké přátelství.
Děkuji ti Krištofe.