21.8.2021
Ve čtvrtek 19.8 2021 jsem se díval opět na televizi. Vysílali tam film, který byl v podstatě natočen podle skutečných událostí, které byly v Anglii na počátku 19. století.
Soudnictví bylo tehdy velice zkorumpované a tohoto neblahého stavu uměli někteří náležitě využít ke svému obohacení a prestiži.
Film začal tím, že jistý majitel policejní agentury zatýká za pomocí dvou svých pomocníků jistého zlodějíčka.
Navlékli na něj loupežnou vraždu, kterou spáchali oni. On byl odsouzen k trestu smrti oběšením a oni tím získali finanční odměnu za dopadení a usvědčení zločince.
Jeho milá navštívila jednoho obstarožního právníka, který byl známý svou poctivostí, ale nezabýval se právem, ale psal knihy.
On se jí nakonec ujal, ale moc nepochodil, protože i tato mladá žena byla odsouzena k trestu smrti a to na základě vykonstrulovaného procesu, kde jí bylo dokázáno, že ukrývala cennosti, který její milý naloupil.
Ten obstarožní právník si o tom popovídal s jedním svým známým, který zastával v soudnictví vysoké postavení a který nabídl tomuto důchodci místo smírčího soudce. On to odmítl s tím, že proti policejní mafii nemá žádnou šanci, ale pak byl spolupracovníky té podvodné agentury na ulici, když se večer vracel domů, napaden a málem jej ubili k smrti.
To jej přesvědčilo a on nabízený úřad přijal.
Pak se mu podařilo přesvědčit tři muže, kteří policejní práci opustili, protože viděli to zvěrstvo, se kterým nemohli nic udělat.
A pak to přišlo. Obuli se do práce, která vedla k tomu, že ti neviní odsouzeni byli propuštěni a opravdový zločinci, kteří se doposavad těšili všeobecné úctě skončili na šibenicích.
Halelujah.
V sobotu se mi to nějak vybavilo v mysli a zabolelo v srdci.
Já jsem již od útlého dětství miloval spravedlnost, protože v naší rodině jí bylo pramálo.
Já například miloval svou maminku, ale ona milovala mého o rok mladšího bratra, který byl největší hajzl se kterým jsem se do té doby setkal.
Ale s pohledu do minulosti, to byl oproti jiným dobrý člověk.
Na základní škole jsem byl svědkem, jak jistá komunistická učitelka šikanovala našeho spolužáka, který bydlel v mém sousedství.
On vyrůstal v rodině Svědků Jehovových a ona jej kvůli tomu před celou třídou zesměšňovala, ale on to bral statečně, a já byl na jeho straně.
Později jsem se mnohokrát pral a vyrážel zuby těm, kteří někomu ubližovali.
Uvedu jeden příklad za všechny.
Jednou jsem šel na taneční zábavu, A hned jak jsem tam do té hospody vstoupil, tak jsem si všiml Fudýho, jak sedí u stolu se dvěma opičáky a pláče.
Ten Fudý, bydlel ve stejné vsi jako já, ale nic jsem k němu necítil, protože on byl z těch sudeťáků, jejichž otcové sloužili Hitlerovi.
Oni se ke mně nijak nahlásili, protože jsem byl v jejich očích jen póvl. Můj otec byl totiž v armádě, která jejich velké plány na vládu nad tou lidskou pod rasou,což byli slované zhatila.
Zastavil jsem se u toho stolu a ptám se jej, co se mu stalo.
A že ho ti dva v kartách okradli o peníze.
Možná, že bych to nechal tak, protože to byla jeho hloupost, ale ti dva udělali osudovou chybu, protože proti mně vystartovali a chtěli mě fyzicky zneškodnit.
Jednoho z nich jsem zasáhl spodním hákem pod bradu tak, že udělal ve vzduchu přemet na zad a rozplácl se na podlaze a ten druhý zmizel.
To vše nakonec vedlo k tomu, že jsem se stal Svědkem Jehovovým, protože jsem si myslel, že tato organizace je jediná na světě, které leží na srdci štěstí a právo lidstva.
Ale po čtyřiceti letech si to už nemyslím, naopak je to podobné jako v soudnictví v Anglii na začátku 19. století.
Ale tam měli toho obstarožního poctivého právníka.
Já jsem již před dvaceti lety jeden takový pokus o mou likvidaci zažil.
Píši o tom v povídce „Dá se to odpustit.“
Nejzajímavější tehdy na tom jejich procesu byly následující léta.
Já se cítil šťastně a byl jsem svobodný, ale je postihly osobní pohromy. Ale ne ty, kteří to zosnovali, ti zůstali k mému údivu nepotrestáni.
A nyní se situace znovu vyostřila, a ti stejní, kteří to zosnovali tenkrát to udělali znovu, ale zase jsou mimo. To znamená, že pověření k mé likvidaci dostali ti, kteří se mnou nemají v této rovině žádné zkušenosti, ale v jiné ano a řekl bych, že vážné, které je vedly k přesvědčení, že pro ně bude ctí a získají u Boha důležité kladné body za mou likvidaci
Jeden z nich před dvanácti lety jako cestující dozorce zametl pod koberec trestné činy, kterých se dopustili jeho podřízení.
Šlo o pěstování marihuany a její prodej dětem, jak Svědků Jehovových, tak i lidem v okolí.
Jeho na tom nejvíc žralo, že o tom vím a oznámil jsem to a proto mi před deseti svědky vyhrožoval, že pokud o tom jen muknu, tak mě zlikvidují.
On tím porušil Boží zákon, který říká, že takovéto trestné činy má soudit justice. Viz dopis Pavla Římanům 13 : 1 až 7.
A také oznamovací povinnost, která byla uzákoněna a každý občan je povinen takovou věc oznámit úřadům.
Pokud to neudělá a provalí se to, je soudně stíhán a trest je dost vysoký.
No a já jeho výhrůžky ignoroval a asi před rokem jsem informoval jednoho z nich, že by měl zajít na policii a udat se. Vedla mně k tomu jedna nová Strážná věž, která mne k tomu podnítila a také to, že jeden tehdy nezletilý, kterému jeho macecha kupovala tu marihuanu se opět prořekla s tím, že její svěřenec je nyní závislý na pervitinu a to prý proto, že mu ji, jiní v dětství dávali.
Pak to před těmi, kteří to vyšetřovali jako vždy zapřela.
Druhý soudce, dnešní cestující dozorce je ten, kterého jsem nachytal na prodeji sálů Svědků Jehovových. Řekl jsem mu tehdy, že pokud chce jít do vězení, tak tam nepůjde proto, že by chtěl Bohu dokázat svou věrnost, jak se chvástal v sále před šedesáti posluchači, ale proto, že schvaloval zlodějinu a já, až k tomu dojde budu proti němu svědčit.
A ten třetí je zetěm hlavního organizátora, kterého za jeho zády zesměšňuje a který se mi chlubil, a to s dalším organizátorem obou těchto procesů, že koupili svým ženám Robertka, aby se mohly sexuálně uspokojovat a neubíraly jim sil v práci, kterou vykonávají pro Boha Jehovu.
Karty jsou rozdány, jak to asi dopadne ??
Když mne telefonicky zvali k soudu a já zjistil, kdo mne bude soudit, tak jsem chtěl, aby mi obžalobu poslali v písemné podobě.
Toho jsem se nedočkal, jen mi žena se slzami v očích oznámila, že bylo oznámeno, že jsem odpadlíkem a byl jsem vyloučen.
A protože tu nemáme toho starce jako v Anglii, ale máme Boha Jehovu, tak jsem se obrátil na něj, aby vše spravedlivě posoudil a ať se děje jeho vůle.
Už mi bylo zaslána zpráva, která mne povzbudila.
Je to zapsáno v biblické knize Zjevení 22 : 10 a 12
„Také mi říká: „Nezapečeťuj slova proroctví tohoto svitku, neboť ustanovený čas je blízko. Kdo jedná nespravedlivě, ať ještě jedná nespravedlivě; a špinavý ať se ještě špiní; ale spravedlivý ať ještě jedná spravedlivě a svatý ať se ještě posvěcuje.
Pohleď, přicházím rychle a se mnou je odměna, kterou dávám, abych oplatil každému podle jeho díla.“
A už to začíná.
Falešná macecha, hned při první vlně korona viru natáhla krovky, protože se udusila.
Já z toho radost nemám, protože jsem ji měl rád, ale Kristus tu soudí a řekl bych, že spravedlivě, protože kdyby ona řekla pravdu, tak je vše úplně jinak.