15.8.2021
Už jsem již mnohokrát psal o tom, že Svědkové Jehovovi velice rádi soudí druhé.
Oni totiž neberou v úvahu, že Bůh Jehova soudem lidí pověřil svého Syna, protože má k tomu svatého ducha, pomocí kterého vidí do srdcí.
Jejich soudy jsou často předem rozhodnuty, dle přání jejich nadřízených a co se týká důsledků, tak to jim je putna.
Oni v nevědomosti jednají jako nacisté, kteří pak před Norimberským soudem tvrdili, že jsou nevinní, protože vykonávali jen rozkazy.
Ale moc jim to nepomohlo a mnozí skončili se smyčkou na krku.
Stavět se do role soudce v náboženských otázkách je o to horší, protože to je suplování Ježíše, bez jeho dovolení.
Z dějin známe takové inkviziční procesy a jejich důsledky.
Já takové inkviziční soudy zažil dva.
O tom prvním píši ve své povídce „Dá se to odpustit ?“
Ten druhý jsem zažil nedávno a důsledky zatím vstřebávám.
Můj syn, který bydlel na mé farmě a byl u mě zaměstnán, se najednou pod vlivem jednoho Svědka Jehovova se kterým se kamarádil tak splašil, že ode mě odešel do Prahy, protože z odpadlíkem nesmí mít nic společného.
Já to v klidu přešel a o zvířata se starám sám a je mi dobře.
Syn bydlí u své sestry a mladšího bratra , kteří jsou oba Svědky Jehovovými.
Já se za ně, tak jako za všechny upřímné lidi každý večer modlím. Spoléhám a důvěřuji Bohu, že to naše rodinné trauma vyřeší.
Půl roku bylo ticho.
Najednou se syn sám nabídl, a přijel mi pomoci.
Když tu byl poprvé, tak udělal nějakou práci a v pohodě jsme se rozešli.
Za měsíc se objevil znovu a začal se mnou nenápadně hovořit o Bohu. Bylo mi to divné, ale byl jsem v klidu a nic mu nevyčítal.
Pak jdu do kuchyně a na stole leží kniha, kterou napsal nějaký protestantský učitel, který se jmenuje Dr. John Blanchard.
Ta kniha se jmenuje „Poznej skutečného Ježíše, “a na zadní straně je písemné doporučení od pěti asi významných lidí a dvou společností.
Jaké vyznání tento člověk má mi syn neprozradil, ale stále se mně snažil přesvědčit, abych uvěřil lidským bludům.
Večer se mnou pojedl a na mou námitku, že jsem odpadlík řekl, že pro něho ne a tak se nebránil tomu, abych za jídlo poděkoval Bohu Jehovovi.
Ta kniha je do poloviny, jak jsem zjistil celkem dobrá v tom, jaké uvádí argumenty pro existenci Ježíše jako člověka, když žil na zemi.
Je vidět, že pisatel jí psal s velkou horlivostí a zápalem.
Dokonce i některé argumenty jsem četl i v publikacích Svědků Jehovových.
Ale jak jsem zjistil, tak velký zápal může skončit vysokou horečkou a to tohoto spisovatele postihlo.
Asi v polovině této knihy nastává zlom a pisatel převzal od Ježíše úřad soudce.
A v další části se snaží lidem vnutit své dedukce o tom, že Ježíš Kristus je Všemohoucím Bohem.
Já si to během dne pročetl a předložil to v modlitbě Bohu. Ne kvůli mně, ale kvůli synovi, abych věděl co dál.
Ráno vstanu a přečetl jsem si denní text, který vydali Svědkové Jehovovi.
Je to biblický příběh o mladém předákovi, který před Ježíšem padl na kolena a ptal se jej, co má dělat, aby získal věčný život.
Je to zapsáno u Marka 10 : 17 až 22
„A když se vydal na cestu, přiběhl nějaký člověk, padl před ním na kolena a dal mu otázku : „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych zdědil věčný život?“
„Ježíš mu řekl: „Proč mě nazýváš dobrým ? Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha. Znáš přikázání: „Nevraždi, necizolož, nekraď, nevydávej falešné svědectví, nešiď, cti svého otce a svou matku.“
„Muž mu řekl: „Učiteli, to všechno jsem dodržoval od svého mládí.“
Verš 21; Ježíš se na něj podíval, pocítil k němu lásku a řekl mu: „Jedno ti chybí: Jdi prodej, co máš, a dej chudým a budeš mít poklad v nebi, a staň se mým následovníkem.“
„A on nad tím výrokem zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho ve vlastnictví.“
Ten spisovatel tento příběh ve své knize také rozebírá a stává se učitelem a soudcem.
V tom příběhu vypustil 21 verš a toho muže nazval v podstatě lidskou zrůdou, která si zaslouží zatracení, protože se snažil si Ježíše koupit, když jej nazval „Dobrý učiteli.“
Je to v té knize na straně 70 pod názvem „Bůh a dobrota.“
Svědkové Jehovovi z tohoto příběhu usoudili, že to byl dobrý člověk, protože Ježíš, k němu pocítil lásku.
Ježíš k farizeům a pokrytcům lásku necítil, naopak je velice tvrdě a bez milosti odsoudil, viz Matouš 23 kapitola.
Tak kdo má pravdu ?
Bohem pověřený Ježíš Kristus, který vidí do srdce, nebo samozvaný soudce, který je prosáklý hříchem?
Přesto má tento křesťanský spisovatel mnoho přívrženců, zrovna tak, jako ti farizeové a zákoníci v Ježíšově době.
Snažit se Kristu vlichotit tím, že jej označím za Všemohoucího Boha, Ježíš jen tak nepřehlédne, zrovna tak, jako nepřehlédl, když jej ten člověk nazval Dobrým učitelem,“ protože to vnímá, jako urážku svého Otce.
Jaký soud mohou tací lidé od Ježíše očekávat ?
Takový, jak je v Bibli napsáno, „Jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni.“
Matouš 7 : 1 a 2
„Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni a jakou měrou odměřujete, budou odměřovat vám.“
Já v tom všem, co nyní prožívám, vidím Boží ruku.
Syn se mnou komunikuje a vzal si pozvánku na můj blog. Budu mít možnost jej ovlivňovat v tom, že v náboženských otázkách nesmí nikomu důvěřovat. Syn navíc nyní uznává i dary ducha a prosil mne, abych se na něj Boha zeptal. Já to zatím neudělám, protože vidím, že je vše na dobré cestě. Kdyby nepotkal toho křesťana, který je velice vyhrazený proti katolíkům a Svědkům Jehovovým, a se kterým se skamarádil, tak se nikam nepohne.
Jak je vidět i zlo může být nakonec užitečné.
Jak to říkají Němci „Konec dobrý, všechno dobrý.“
Musí se naučit ověřit si za pomocí Bible a svatého ducha každou, tak zvanou pravdu.
Myslím si, že mu to moc prospěje a možná časem pomůže i svým sourozencům.
Opět se mi potvrdila pravdivost biblického verše, který říká,
Přísloví 3: 5 až 7
„Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění.
Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky. Nestaň se moudrý ve svých vlastních očích.
Boj se Jehovy a odvrať se od špatného.“