Odezvy na trůn 21.3 2020
K. H. Borovský napsal,
„Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet, nebo chválit“. Tento slavný citát dnes vyluštila má žena v křížovce.
Já nyní sedím, drbu si hlavu a lituji, že jsem promarnil mladá léta a nečetl povinnou školní četbu.
A důsledkem je, že jsem si zpackal celý život, protože do všeho kafrám a tak mám hubu samý opar.
Dnes jsem si shodou okolností také četl Bibli a v ní knihu Ezekiel 8 kapitolu a verš 10, cituji
„Vešel jsem a začal jsem vidět, a pohleďme, bylo tam kdejaké znázornění lezoucích tvorů a hnusných zvířat a všechny hnojné modly izraelského domu. Všude kolem dokola po stěně bylo vyřezávání.
Celá ta osmá kapitola je psána v duchu odporu, který Bůh pociťuje z toho co jeho vyvolení pastýři v skrytu dělají, ale On to vidí.
Co potom cítí, když vidí jaké odporné řezby jsou na trůnu jeho Syna Ježíše Krista v knize, kterou vydali Svědkové Jehovovi pod názvem, „Pojď, buď mým následovníkem“.
Já jsem z toho na dně, protože Belzebuba rozhodně nechci následovat. A tak si pálím hubu.
Protože ti, kteří by první měli být zděšeni, dělají, že to tam nevidí, nebo, když to vidí, tak tvrdí že to není nic vážného.
Pro ně asi ne, ale Ježíš jasně řekl, že lidem odpustí kdejaký hřích, ale hřích ducha nikdy.
V čem tedy spočívá hřích proti svatému duchu ??,
Odpověď je v Ježíšových slovech zapsaných u Matouše ve 12 kapitole. Ježíš tam vyháněl z lidí démony a farizeové tvrdili, že to dělá s pomocí Belzebuba, panovníka démonů.
A dnešní farizeové jej dokonce jako Belzebuba ve své knize nakreslili.
Co si o tom myslíte vy ??
Už uběhly tři měsíce od chvíle, kdy jsem ty řezby objevil a tak je čas vyhodnotit mé poznatky a to co mi Jehova odhalil a také reakce druhých, kteří tvrdí, že Jehovu a Ježíše milují a poslouchají.
Myslím si, že ty moje poznatky skoro nikoho nezajímají a protože nemám dost finančních prostředků, tak se v podstatě dostanou jen k lidem v mém okolí.
Ale pro mně je důležité to, že mi Bůh na malém průřezu odhalil, co se děje v Jeho organizaci po celém světě.
Nyní si společně připomeneme kroky, které jsem v této věci udělal.
Nejdříve jsem ten trůn ukázal své rodině a dostal jsem prví kopanec. Oni tam nic závadného nevidí, prý tam jsou nějaké listy.
Tak jsem to ukázal jednomu z našich starších.
On tam viděl jakousi hlavu, ale vymluvil se s tím, že je bázlivý a tak s tím nechce mít nic společného. Na můj argument, že zbabělci nezdědí Boží království jen bezradně pokrčil rameny.
Ale nakonec ukázal ty hrůzy ostatním starším s tím, že to netrápí jeho, ale mně, a že očekávám jejich návštěvu.
Nikoho jsem se nedočkal, ale on mi řekl, jak reagovali.
Někteří tam vidí nějaké listy, jiní nic, ale někteří tam vidí, ale prý to není nic závažného a i kdyby, tak proti vedoucímu sboru nepůjdou. Dokonce jeden tam viděl hlavu opice.
Mezi tím jsem to ukázal i jiným a našel se asi jeden z deseti, kteří se nad tím zamysleli a souhlasí se mnou, že by takové řezby, které vyvolávají pochyby, na Božím trůně, na kterém sedí Ježíš Kristus rozhodně být neměly.
Zajímavé je to, že jeden člověk z deseti je ochoten postavit se za Boha. Ti ostatní budou hájit lidi v duchu hesla „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.
To mně připomnělo Ježíšovu zkušenost s deseti malomocnými, které uzdravil. Jen jeden z nich se vrátil, klekl k Ježíšovým nohám a děkoval Bohu. A jako na potvoru to byl Samaritán a ne Izraelita.
Já o tom všem přemýšlím a jsem z toho smutný a tak si říkám, udělám ještě jeden pokus.
Zavolal jsem jednomu bratru, který je akademickým malířem. Navíc mnoho let sloužil v různých sborech po republice jako starší.
Říkám mu Pavle, ty musíš mít jako malíř vyvinutý barvocit a já řeším jeden takový problém.
Když přišel, tak jsem jej nejdříve pohostil, protože je chudý jako kostelní myš.
Pak jsem mu ukázal ten trůn a on zkoprněl, protože viděl. A pak mi radil, abych napsal na odbočku dotaz. Já mu říkám, dobře, ale podepíšeš se pod to. A v té chvíli se začal kroutit a ztrácet zrak. Pak odešel domů a pod lupou to důkladně prozkoumal a poslal mi výsledky svého akademického pozorování.
A je vidět, že viděl. Prý jsou tam jen listy z vinné révy, které pod vlivem mé bujné fantazie vypadají, jako lidská tvář, ale není tomu tak. A ten menší, co vypadá jako lidská hlavička, tak to tak jen vypadá, ale není tomu tak. Bratr nevysvětlil jak to tedy je, a co to dělá na Ježíšově trůně, ale mně hodně odhalil.
Já si vzpomněl na tu dobu, když jsem dělal řidičský průkaz. Poslali mně k očnímu lékaři a ten vytáhl ze stolu nějaké obrázky, na kterých byly různé tečky. A ty tečky ukrývaly obrazce. Kdybych tvrdil, že tam jsou jen tečky a neviděl to, co jsem měl vidět, tak chodím dodnes po svých. Není toto závažnější. Nevidět, znamená, že nemám duchovní zrak. Ale nechtít vidět je otevřené vzpoura proti Bohu a Kristu, který rozhoduje o mém budoucím životě.
Takže bratr měl pravdu v tom, že tam jakýsi geniální Satanův ctitel pomocí počítačové snad 3D techniky vytvořil za pomocí listů vinné révy tváře lidské hlavy. Čelo a bradu vytvořil jiných listů.
Ta tvář má zcela viditelné oči, nos a ústa.
Já to zkoumal pomocí počítače a nevím jak, dostal jsem se dovnitř té řezby.
Ty listy tvoří jen masku, protože uvnitř je to duté. To ukazuje, že to není tvář člověka, ale démona, kterého našima očima nevidíme.
Tento obraz je ve středu trůnu, takže je ústředním motivem.
Dle mého poznání tu jde o jednoznačné porušení Božího zákona. Dokonce prvního z desatera, který říká, „Nezobrazíš si Boha zpodobněním ničeho atd. Viz II. Mojžíšova 20 kapitola a verš 4.
Tady jsem ve svém zkoumání na chvíli přestal, protože byl pátek a já jel pracovat na chalupu.
Večer před spaním jsem Bohu upřímně vylíčil své poznatky s tím, že ničemu nerozumím a pak jej prosím, aby mi pomohl problém, který mně tak tíží objasnit. Pak jako vždy odříkám jisté verše z knihy Přísloví třetí kapitoly, které zní „Důvěřuj Jehovovi celým svým srdcem. Na své vlastní porozumění nespoléhej, Všímej si ho na všech svých cestách a on sám napraví tvůj krok“.
V sobotu jsem pracoval jako o život, protože mi práce alespoň na chvíli pomáhá zapomenout na má trápení. Ale pak jsem se trochu unavil, protože pracuji, jako by mně bylo třicet, ale ve skutečnosti mi je sedmdesát.
Sednu si tedy na lavičku a pozoruji slepice. Ony zase pozorují mně, pasou se kolem a všem nám je dobře.
Já jsem pro ně jako je pro lidi Ježíš. Za peníze, které jsem vydělal pomocí krvavých mozolů jsem si je koupil, dobře je živím a očekávám vajíčka.
Jedna stála dvě stě korun s tím, že co nevidět budou snášet. To, co nevidět se ukázalo, jako půl roku. Takže celková investice do jedné byly tři stovky a pak začaly snášet.
Oni mi důvěřují a já jim také.
A pak se to stalo.
Jedna z těch slepic náhle skočí na druhou a počíná si jako kohout, ale k pohlavnímu styku nedošlo, protože kohout je delší a tak ten pseudo kohout slepici neuspokojil. To se projevilo v tom, když z té ošizené slepice seskočil. Ona se na něj vrhla a chtěla ho zabít.
Já se na to dívám s hořkostí a s překvapením a přemýšlím co to má asi znamenat.
Ale v tu chvíli jsem si vzpomněl na jeden případ, který se stal v našem sboru. Už jsem o něm něco psal ve svých povídkách. Ale protože cizí neštěstí je pro druhé léčivým balzámem, tak to znovu připomenu a doplním.
Snad se z toho také poučíte.
Jednou se stalo, že našeho milého bratra jeho nevěřící manželka vyhodila na ulici jako prašivého psa. Jediným jeho majetkem byl starý ruksak a v něm pár hadrů.
Bratr se netajil tím, že hledá nějaký azyl, kam by si svůj majetek mohl uložit.
Na druhém konci spektra jsme tu měli rozvedenou sestru, která už toho také měla mnoho za sebou.
Ta se také netajila svým problémem. Říká mi „Když na mně přijdou ty roupy, tak si sednu do vany. Pak vyšroubuji ze sprchy ten nástavec a Šup – ŠuP – a ŠUP a je po roupech“.
No a ti dva se dali do kupy a za chvíli byla svatba.
Bratr se dočkal azylu a sestra očekávala, že sprchu nahradí manžel.
Uběhlo necelých čtrnáct dní a sestra začala obcházet starší s tím, že jí manžel podvedl, a že chce rozvod. Jako důvod emotivně uváděla, že je zvyklá na šup – šup – šup, ale manžel je chopen jen šup- šup a nic. A že mu za ty jeho výkony nebude prát zadělané trenky atd. A že chce ende šlus a šlus ende.
Oni se jí snažili vysvětlit, že to z biblického hlediska není důvod k rozvodu. A tak se sestra rozčílila a jela na ústředí svědků s tím, že si své právo vydobije. V ústředí a potom v bételu uváděla svobodné bratry do psychické nouze a mnozí následkem toho jsou dodnes svobodní. Ale nakonec se Jidáš našel a našeptal sestře, že se rozvést sice nemůže, a bez následků může napodobit příklad jeho první manželky.
A tak se bratr vrátil na ulici a sestra ke své sprše. A slavili jsme hapy end.
Mně ty vzpomínky naplnily škodolibou radostí, protože na tom jsem podobně jako ten bratr a tak jsem slepice hodil za hlavu a šel pracovat.
Večer před spaním jsem zase Jehovovi předložil svá trápení v duchu přísloví, s tím že prosím o odpověď.
Ráno jdu otevřít slepicím chlívek a v tom ten pseudo kohout zase trápí nějakou slepici. A tak jsem jej hned chytil, abych zjistil, která bije. Prohlížím si jej a vidím, že je to slepice, ale hubená jako lunt. Říkám si, tady něco nehraje a tak jsem jej odnesl ke špalku a sekera měla práci.
Pak jej žena oškubala a já jej vykuchal. Podívám se na vaječníky a co nevidím. Vajíčka žádná neměl, ale dvě vejce, to znamená, že to byl nakonec opravdu kohout.
Tak že podvedl všechny. Vypadal a tvářil se jako slepice. Žral jako prokopnutý a vajíčka nikde. Navíc využil situace, protože mám jen jednoho kohouta na šedesát slepic a to je málo. Já sice koupil dva, ale jeden se zázračně ztratil a tady ten prevít toho využil a žil si jako paša, ale slepicím tím nepomohl. A kdo ví, jestli v tom zmizení pravého kohouta nemá své pařáty ??
Já o tom přemýšlím, a pak mi to došlo.
Tady je to, o co jsi Jehovu prosil.
Ježíš za lidi položil svůj život s tím, že ti vděční lidé projeví svými skutky ocenění.
Mnozí nalezli do Boží organisace a tváří se jako ovce. Využili toho, že je nedostatek opravdových pastýřů a tak zneužili svých známostí, úskoků a ochoty se nasadit, aby získali významná postavení s tím, že po armagedonu nejen, že přežijí, ale stanou se dokonce knížaty a nebudou muset pracovat, protože ten vzkříšený póvl je bude živit. A pokud se ve sboru objevil někdo, kdo to myslel upřímně a mohl se stát opravdovým pastýřem, tak udělali všechno, aby jej zlikvidovali. A měli úspěch, takže se nakonec stali nenahraditelnými.
Ale Ježíš hodnotí člověka na základě skutků, ne podle toho jak se tváří a co předstírá, ale hlavně podle toho,co vidí vevnitř, totiž v jeho srdci.
A nyní, když se řeší základní sporná otázka, kdo má od Boha právo vládnout lidem, tak se musí projevit. Tak co vy pseudo ovce, nejste náhodou kozli ???
Kdo má právo vládnout, je to Ježíš Kristus, nebo Belzebub.
Ústy tvrdíte, že Ježíš, ale ruku jste zvedli pro Satana.
S tím já už nic nenadělám, ale sekera se již brousí, jen se těšte na armagedon !!!